Vliv vzoru na mladého člověka

Každý z nás jistě během svého mládí poznal pocit, kdy se mu vlastní život zdál poněkud prázdný a nejistý. V období školních let vnímáme vše jinak než v dospělosti, snažíme se vytvářet si své názory, přesvědčovat se o jejich hodnotách a utvrdit se v nich. Mnohokrát při tom přijdeme na to, že jsme se mýlili nebo že to, za čím jsme si doposud stáli pro nás není to správné, ale i to zklamání a nové začátky k životu patří. V této jeho nesmírně složité etapě plné vnitřních rozporů si často hledáme něco, čeho bychom se mohli chytit- jakýsi vzor. Položme si otázku: Proč tomu tak vlastně je?
Vzpomeńme si na náš první velký životní neúspěch ať už v lásce nebo ve škole. Jistě, takové věci nás vždy přinutí se nad sebou zamyslet, ale když je člověk mladý, tak své zkušenosti teprve sbírá a mnohdy si neví rady, jak se s takovou ránou vyrovnat. V těchto chvílích obvykle přichází pomocná ruka někoho, kdo nám zprvu nemusí být ani nijak blízký, ale postupem času si v něm vybudujeme důvěru a třeba i onen zmíněný vzor.
K tomu, abychom k někomu vzhlíželi se ale nemusíme bezpodmínečně cítit zklamaní. Myslím, že je mnoho mladých lidí, kteří jsou se sebou spokojeni a někoho obdivují třeba za jeho určitou vlastnost, schopnost, nebo dobrý životní postoj. Otázkou ale zůstává, co vlastně ten "dobrý názor" představuje. Každý máme jinou představu toho, co je správné, protože to, co pomůže nám, může druhému uškodit.Proto není dobré věřit všemu, co nám někdo řekne, i když se to na první pohled může jevit jako dobře míněná rada.
Osobně nevidím nic špatného na tom, když si někdo najde vzor ať už v někom blízkém nebo třeba i v hrdinovi z knihdy. Problém podle mě nastane v okamžiku, kdy začíná bezhlavě věřit všemu, co ten vzor prezentuje a napodobovat vše, co udělá. Vidím hodně takových příkladů ve svém okolí a většinou o končívá špatně. Ovlivňování lidí není nikdy správné, i když je třeba dobře myšleno. Je totiž rozdíl mezi tím přimět někoho zamyslet se a tím, vychovávat si ho jako pejska. Škoda, že mnoho mladých lidí se nechá zmanipulovat natolik, že jim nezbývá prostor pro vlastní osobnost. Mnohdy v takovém zaslepení udělají věci, kterých v budoucnu litují.
Na druhou stranu člověku v mládí hodně pomůže, když ho někdo popostrčí správným směrem. Tuto roli zvládnou v prvé řadě rodiče, kteří by nám tím vzorem měli být, nebo i dlouhodobí přátelé. Jsou to lidé, kteří nám uškodit nechtějí. Ale rodiče si často neuvědomují, že žijeme vlastní život a hodněkrát se ho snaží žít za nás. Je zvláštní, že hodně mladých lidí si tohle od rodičů většinou líbit nenechá, kdežto u skoro cizích lidí jim to problém nedělá. A to už jsme zase u toho ovlivňování.
Tak jak to tedy vlastně s tím utvářením si vzorů v průběhu dospívání je? Vzory v rodině, škole, knihách- to vše pro náš duševní vývoj může být velmi přínosné. Vždyť bychom kolikrát bez těchto věcí a lidí nedostali impulz k tomu, abychom se nad celým životem pořádně zamysleli. Mám pocit, že v dřívějších dobách to pro mladé lidi bylo snazší. Špatné věci tehdy byly schovávány a člověk vnímal jistou úroveň, která podle mě v dnešním světě chybí. Zloba, násilí- to vše je nám ukazováno prostřednictvím médií jako senzace. Pro člověk, který se teprve hledá, je těždé nalézt dobro uprostřed zla.