Stereotyp

Smutně koukala do monitoru svého počítače a hlas plný naděje v její mysli říkal: "Takhle to půjde ještě chvíli dál: škola pak domů, počítač úkoly, ...spát .... škola.... a pak..." Najednou jako by v její mysli něco přeskočilo, hlas v hlavě se zabarvil pesimismem a rázně a posměšně zopakoval: "A pak?!?" Smutně se zamračila a ten pesimistický hlas plný sarkasmu a krutého škodolibého výsměchu pokračoval: "A pak... pak???, Co vlastně čekáš? Co bude PAK? A kdy to PAK bude???!!!...Nevěděla co odpovědět! Vůbec netušila na co vlastně! A komu má odpovídat!? Snad jen sama sobě! Být k sobě upřímná!-už ani to neumí! Co se má změnit??? Co se má stát??? Co vůbec chce aby bylo??? Najednou jí připadalo, jako by už nikdy nic nechtěla! Nemá tu už snad proto co dělat? Každý den je stejný! - Chce konec!? Proč čeká na nějaké potom? Chce něco změnit, ale neví co! A jak dlouho by jí to ještě trvalo než by to změnila? ...Dny? Měsíce?? Roky??? Chce tak dlouho vůbec čekat? Vydrží to??? ..."Ač nad tím seděla jak dlouho chtěla, ať si snažila vybavit, co znamenal ten optimistický hlas ... co znamenalo optimistické "A PAK", čím dál tím víc si uvědomovala, že jediné jisté a skutečné "A PAK" bude její končená cesta. Poslední vteřina, která jí vezme všechno reálné a hmatatelné z tohodle světa - jají skutečné "A PAK"! -Možná právě tohle bylo optimistické "A PAK" nad kterým právě přemýšlela!!!??? Nevzpomíná si! :( Celý její život je horská dráha, která nikdy nevyjede nahoru! Nikdy nebude moci být šťastná, kvůli smutným výhledům na budoucnost a jejímu jedinému "A PAK".