Život

Často přemýšlím o tom co to život vlastně je. Co jsme? Proč tu jsme? Jaký je náš úkol? A ani na jednu z těchto otázek neumím odpovědět. Je to něco tak zvláštního. Tak například, představme si zrození života. Nezastávám ani jeden názor na zrození naší existence, ale ať už jsme tu díky Adamovi a Evě, nebo jsme se vyvinuli z opic, pořád je tu otázka, co bylo před tím. Každý začátek musí mít i svůj začátek. Když se nad tímto tématem zamýšlím, pociťuji úzkost. Třeba je to úplně jinak. Máme v sobě určitou logiku, podle které je nám vše jasné, ale co když ani tahle logika neexistuje. Rodiče nás už od ranného dětství učí pojmenovávat věci správnými názvy, ale kdyby vás rodiče od malinka učili, že zvířatům které umějí létat se místo ptáků říká například prasata, nepřijde vám to divné a tento druh si budete pamatovat jako prasata. Proto usuzuji, že i logiku, která je v každém z nás a přesvědčuje o většině, pro nás, malichernostech, nemůžeme považovat za jedinou správnou. Nevím jak své pocity přesně popsat, ale jedno vím jistě. Ať už je to jakkoliv, jsme tu, a naším úkolem je radovat se z toho co máme. Radovat se z toho, že jsem zdraví, že i přes všechny zákeřné nemoci dokážeme najít tu správnou protilátku, ten správný lék. Že i přes všechno zlo je tu pořád ono správné dobro, které zařídí, že vše se jednou obrátí k lepšímu.