Nevím, jak se opravit, nevím

Probudil jsem se celý rozpálený, skoro jako by v horečce, musím si to přiznat. Tenhle sen, co se mi zdál značí stejně jenom to, že nic není v pořádku. Zase se mi o tobě zdálo, byl to velmi teskný sen. Mluvili jsme tam spolu, prostě rozhovor po všem tom čase, co od našeho rozchodu uplynul, řekla jsi mi tam, že jsi mě měla ráda, ale lásku, že už jsi ke mně necítila a já měl zase ten svíravý pocit, že končím, že už nemám důvod žít. Je to už tolik měsíců, proč jen sis tak zahrála na hru s mým srdcem, za koho jsi mě měla? Každý den s hořkostí zjišťuji, že to nemizí, tenhle sen je toho jenom dalším důkazem, já na tebe nechci myslet! Už mi dej pokoj, prosím, takhle se nedá žít. Tohle stejně není život... Je mi to líto, nemělo se to stát, protože já tě příliš miloval, vzpomínám na časy, kdy jsem dělal všechno, abych ti ukázal, že se ve mně mýlíš, že nejsem tak špatný člověk. Bylo to zvláštní, třeba když jsem na tebe čekal hodiny v zimě před tvým domem, než se vrátíš domů, abych si s tebou mohl promluvit nebo když jsem naivně dobíhal tramvaj, ve které jsi jela nebo když jsem jel ve stejném metru, ale v jiném vagonu, protože jsi mě vidět nechtěla, ale já tě vidět musel. Nebo vzpomínám, když jsem tě viděl smutnou na chodbě, bylo mi to tolik líto, že bych udělal všechno, abych to nějak napravil, slzám jsem se neubráníl. Vždycky stačilo tak málo, jen jsi řekla, že jsem sobecký nebo že ti ubližuji, že ti lámu srdce- tuhle větu nikdy nevymažu z hlavy a já se mohl usoužit, neměl jsem slov, začal jsem si to vyčítat, jenom představa, že se kvůli mně trápíš mi přišla nesnesitelná, snažil jsem se udělat všechno, abys mě mohla vidět v lepším světle... Ale ty si snad už ani nechtěla. Řekla jsi mi, že pro tebe nemám pochopení, ale já ho vždycky tolik hledal a snažil jsem se, šlo mi především o tvé štěstí, vždy! Tak to už je jedno, tys to tak stejně nikdy neviděla... už je to jedno, jenom bych rád žil, protože takhle se to nedá, nevím co to ve mně napraví, já vážně nevím. Jsem jenom rád, že tu nejsem úplně sám a že je člověk, který mi dává naději na to, že život nemusí být jenom trápení v minulost, sice je daleko, ale je a já nevím, co bych si bez její pomoci počal, pokud bych to nevzdal, bylo by to jenom dlouhé smutné umírání, takhle jsem rád a jsem vděčný.