Mé kamarádce

Mé kamarádce

-Říkáš, že život je bahno a jenom svině v něm umí chodit...Říkáš, že se jen snažíš se to naučit...A říkáš to tím zvláštně arogantním tónem, který dobře znám.
-Opravdu to tak chceš? Chceš být jednou z nich? Já vím, často jsi se s nimi setkala. Říkáš, že umí jen zabodnout kudlu do zad. Ale myslíš si, že když se staneš jednou z nich bude to lepší? Nakonec kolem tebe zbytou jen ti, kdo budou stejní jako ty, stejný svině. Ty, který se drží toho úspěšného a přitom čekají na jeho špatný krok...
-Tak se seber! Ano, napsala jsem to: Asi neumím být svině. Lehce k pousmání, že? Jani, ale to by ses měla naučit, nebo s tou hodností dopadneš jako já...Jako ty? Víš, vždycky jsi byla pěkná mrcha už předtím. Ale byla jsi to ty, ty, co jsi mi dokázala pomoci, co jsi mi rozuměla, co jsi byla vlastně stejná, jen schovaná pod větší vrstvou make-upu. Měla jsem tě ráda, chápeš? Teď mi tvrdíš, že se musíš změnit. Ale kámoše do toho nepočítáš...Ale tak proč se mnou mluvíš takhle? Ty tvoje fráze o zlým světě, co z nich máš? Myslíš si, že když se přidáš na druhou stranu, všechno bude ok, ale tak to není...
-Stačí když si vzpomenu na svoji spolužačku. Měla jsem ji ráda, dřív byla také jiná...Chytrá, dokázala všechno zorganizovat, ale přesto s tebou jednala normálně. Bubnuje vedle mě do držátka v autobusu. Svými dlouhými gelovými nehty...Ne, nic kvůli holkám, co chtějí vypadat hezky, ale ten způsob jakým to dělá, TEN ZPŮSOB. Jediným ťuknutím nehtů dává najevo svoji nadřazenost, svoji aroganci...A pak klidně rozmlouvá o tom, jakou výdrž má její kluk v posteli, zase tím zvláštním tónem, který se nevnucuje, ale který je tak sebejistý, tak hnusně sebejistě dokonalý...No tak dost! Se mnou se samozřejmě za celou cestu skoro nebavila. Proč by se také ZROVNA se mnou měla bavit...
-A ty mi říkáš, že tohle je ten správný způsob života. Že jsem moc hodná a naivní. No dobře, nepopírám, že ne. Jenže já takovýhle lidi nesnáším, víš? Myslíš si, že tvoji kamarádi s tebou budou dál zůstávat, když se budeš před nimi chovat jinak než před jinými? Přetvářka...Už jsem slyšela pohled z druhé strany. Říkáš, že tě ve třídě nemají rádi, že tam jsou fiflenky, co nemají rádi ty „normální“. Zvláštní je, že za ty normální se považuje valná většina té tvojí třídy... Ale já tě mám ráda. Takovou jaká jsi, i když vím, že tvoje příběhy byly vždy trochu přibarvené, ale přesto upřímné. Jenže ty se mi ztrácíš...Ztrácíš se v dálce, ze které už není cesty zpět. A já budu muset možná přetrhnout cosi mezi námi...Proč jen máš pocit, že všichni kolem tebe ti jen ubližují? Nemůžu ti ani ukázat tenhle pitomej článek, protože by sis to jako vždy vzala moc osobně. Ale já tě nechci ztratit, vrať se...