paměť

kdybychom ztratili paměť bylo by to tehdy pravé žití. Jen ze dne na den. Když by bylo podešti, bylo by mokro a my bychom vstoupili na nějaké suché místo, třeba vstoupili do tramvaje. Ta by byla pravděpodobně prázdná, neboť všichni zapoměli kam měli jít a jet. My jsme sem vstoupili jen náhodně, třeba sme byli zvědaví, kdo ví. Tak právě a snad i jedině tím jsme přinuceni přemýšlet:Co je to za stopy jenž nás sledují? Proč šlápoty jsou, proč vedou až k našim a pod naše nedbale odpočívající boty, které mame otočené jakoby nic směrem do uličky, pro případ útěku. Pak máme velkou šanci, že na to přijdeme, zjistíme, že zapomínáme. A tak si napíšeme krátké vzkazy na příští dny. Kdo jsme a proč jsme napsali tento vzkaz.Napíšme si plány , co jsme včera nechtěli zapomenout a pak už jen budeme doufat, že ten vzkaz jsme psali opravdu my a ne nikdo jiný a není to jen legrace. A tak každý nový den řekneme lidem to samé, řekneme že žijeme tak a tak, ať si také píší vzkazy a plány.Atakhle to půjde mnoho měsíců a let vzkazů na další dny bude stále více přibývat. už jen přečíst bude znamenat sedět nad nimi tolik hodin. A ten čas, co zbývá se nám bude jevit jako příliš drahý, než abychom přemýšleli nad tím proč jsme od přírody stavěni tak, že zapomínáme.