Svět dětí

Ach, kdo z nás by se nechtěl vrátit zpět do dětství? Zpátky do bezstarostného světa. Do světa plného radostí a smíchu, do světa, kde nejsou nepřátelé a člověk pořádně o světě nic neví, ale vůbec mu to nevadí. Hlavní je, že má svoje hračky a máminu náruč, kde se může schovat a vyplakat vždy, když si odře kolínko nebo mu někdo sebere hračku. Dětství je nádherné, mnozí vyrostou tak rychle, že si svět dětství ani neužijí.

Když se tak koukám zpět, moc bych se tam chtěla vrátit. Jen tak si bezstarostně hrát s kamarády a o nic se nezajímat a o nic se nestarat. Vodit se za ručičku ve školce, když se jde na procházku. Nebyly by žádné hádky a nic takového. Dětský svět je prostě jiný, lepší než ten dospělácký. Pro děti je dospělý svět jako život na jiné planetě, nechápou, proč se maminka tolik rozčiluje, když přijdou špinaví nebo když něco rozbijí.

Stačí se jentak rozhlédnout, vidíte spoustu dospělých, spoustu ustaraných tváří a v nich zamyšlené pohledy, jdou z práce a přemýšlejí, nebo jdou na nákup a přemýšlejí. Také vidíte děti, na rozdíl od dospělých je nic netíží, spokojeně se nahlas smějí a lížou nanuka, nemají žádné starosti, které by jim dělaly těžkou hlavu. A proto bych se chtěla vrátit zpět, můj svět už nikdy nebude takový, jako ten v dětství.
Kéž by byl nějaký stroj času…