Skoro ségra

Petra se bude vdávat. Jo je to tak. Moje o pár měsíců starší sestřenka, se kterou sem prožila celé dětství a byla mi stokrát bližší než vlastní sěgra do toho praští...s tím jejím pakem. Neobtěžovala se mi to ani oznámit. Prostě přišla máma a prohlásila. Brácha chce příští týden nakrmit dobytek, Petra se vdává.
Šok? Překvapení? Vždyť to není ani půl roku co prohlašovala, že svatbu ne, dítě ani za nic.. Je jí jedna dvacet pryč, bydlí se svým klukem (nastávajícím) asi dva roky.. ten kluk je budižkničemu, pro život neupotřebytelný, nemakačenko a ještě k tomu šampon, kterej na to nemá. Hmmm. Úplně ho vidím, blba.
Ale čemu se divím. Co je to vzpomínky z dětství, probírání prvních lásek, spolčování proti jejímu mladšímu bráchovi, návštěvy na psychině, když vážila asi tři a dvacet kilo a všichni včetně rodiny jí odepsali, co to všechno je proti jednomu idiotovi, kterej se honosí nyní pomyslnou cedulkou manžel.
Nikdy jí ale nebude znát tak jako já, když sem jí pod obraz tahala z diskoték, kde utápěla svoje problémy, že to rameno na kterém brečela když bylo nejhůř bylo moje, a že já tam byla když jí z léčebny pouštěly a říkala no vidíš zvládla's to. Nikdy sem nepochybovala.
Teď mám jasno. nestojím jí ani za blbou smsku..budu se vdávat.
No teď už je po všem tak už to asi nevyřeším jinak než že, život jde dál a lidi se mění.

Hodně štěstí novomanželům!