Čokoláda

K narozeninám jsem od babičky dostala Milku, byla to krabička plná samostatně zabalených čtverečků čokolád s různou škálou příchutí.
Když si vezmu jeden kousek, nemilosrdně roztrhnu papírový obal a začnu vychutnávat všemi smysly.
Fascinuje mě, když vevnitř obalu uvidím ten malý zázrak, respektive sladkost, jež dokáže rozzářit moje oči a začnou se mi sbíhat sliny, jako kdybych před sebou měla to nejlahodnější jídlo světa, přitom třímám jen malý čtvereček té sladké dobrůtky.
Přivoním si a začnu přemýšlet, co mi vůně připomíná. Někdy to je pouze vůně kakaa, ale někdy cítím klid a pohodu, kdy si konečně můžu v klidu sednout a myslet jenom na hezké věci.
Jakmile se mi čokoláda začne tavit v ruce, vložím do úst a nechám ji rozplynout. Mezitím přemýšlím o chuti, jenž mě vždy dokáže potěšit.
Pokaždé zapomenu na kalorie, které v sobě skrývá, neobaluji si pouze nervy, já se snažím vychutnat si tu úžasnou chvilku...
Nepochopím lidi, kteří jedí čokoládu jako chleba, kteří ji slupnou, zhltají. Když už za ni zaplatili "tolik" peněz, když už si vybrali značku mezi tou spoustou ostatních, tak proč to dělají, jaký to má smysl?!
Určitě žádný, čokoláda může působit i jako lék na depresi, ale ne v případě, kdy člověk stláská dvacet tabulek, to bude mít spíš výčitky svědomí. Ale když si vezme čtvereček, který vychutná, tak ho to určitým způsobem vyléčí, alespoň na chvíli zapůsobí jako náplast na všechny neduhy, které za den posbíral.
A pokud opravdu má strach z tloustnutí, hořkou čokoládou nic nezkazí.