ICQ - hledám tě...

Malá úvaha na úvod…
Otvírám svůj ICQ účet a s napětím čekám. Má „závislost“ dosáhla vrcholu. V mžiku je moje nedočkavost zcela ukojena. Dívám se na všechny ty kontakty a přemýšlím, jaký osud asi každého z nich potká. Jaký život žijí? A kdo vlastně jsou? Vždyť o nich vlastně vůbec nic nevím – veškerá jejich identita je utvořena z devíti číslic. To, myslím, o člověku vypoví hodně málo. Jistě, někteří na sebe prozradí i něco víc, od toho jsou ve vizitce kategorie jako „Koníčky“, „Osobní údaje“ atd. Ale přesto – stačí to? Podle mě ani tohle o člověku nic bližšího nepoví. Nalhat tam může každý kdeco. Navíc, dneska je nějaká etika či snad upřímnost na internetu dost neznámý pojem, takže vám dotyční můžou tvrdit celkem cokoli…

ICQ – nejdřív jeho plusy…
A proč já mám ICQ? Prvotní záměr byl ten, že ho měl každý, tudíž jsem považovala za docela normální, že půjdu s davem a pořídím si ho taky (mimochodem, furt je lepší jít s davem, než proti němu,ne? ;-) ). Konečně jsem tedy byla „in“. Tehdy totiž rozšíření ICQ mezi uživateli razantně stouplo a vytvořila se jakási neveřejná, leč zřejmá teze, která se přikloňovala k názoru, že kdo nemá ICQ, jako by nežil. Samozřejmě, ICQ má mnoho svých výhod. Člověk si na něj snadno zvykne, je jednoduché na ovládání a postupně si osvojíte i ICQ „hantýrku“
(viz.slova jako „LOL“, „ROFL“, „omg“, „wtf“, „mmnt“, „jj“, „jn“, „nwm“, „btw“, „bo“ atd.). Největší plus tohoto „kecálka“, jak ho označuje jedna moje kamarádka (btw.furt lepší než slovní „paskvil“, který vymyslel můj kmotr – ICQ = „kvíkjů“ – to asi pro ten šílený kvíkací tón, který se ozve spolu s nově příchozí zprávou), je, že můžete komunikovat s protistranou rychle a účinně, což vám ušetří strašně moc času. Díky ICQ si můžete posílat jakékoli soubory a samozřejmě jsou tu i buddy ikony, kde můžete zanechat „veřejné“ zprávy, které si mohou přečíst všichni, kteří se nachází ve vašem „contact listu“. Pokud se náhodou vyskytne někdo, s kým nemáte chuť hovořit, můžete si dle libosti nastavit svou viditelnost (tzn. buď se vy hodíte jakožto „invisible“ nebo ten, jenž vám neustále zvedá hladinu adrenalinu, poputuje do „ignorace“ – v tomto případě bude systém blokovat všechny zprávy, které vám daný kontakt bude chtít poslat).

ICQ - …a teď jeho mínusy…
Nicméně je potřeba zvážit i negativní stránku věci: ICQ jsem sice v rámci možností podlehla (i když ne tak docela, Jabber začal mít vůdčí pozici! :-) ), uvědomuju si, že právě takovéto technologické vynálezy jednou zřejmě zcela vyhubí slovní komunikaci i emoční stránku lidské osobnosti – místo komunikace tváří v tvář (nebo-li „face to face“) se omezíme jen na pár prostoduchých vět, které si raději v rychlosti naťukáme do okna konverzace, čímž bude věc považovaná za vyřízenou. A emoce? Žádný problém, od toho jsou tu přeci smajlíci ne? Proč zbytečně mluvit a dávat najevo city? ICQ to vyřeší za vás – nehledě na to, že věci se snáz píší, než říkají. Jasně, možná, že je tenhle můj názor zbytečně moc nadsazený, ale já osobně mám pocit, že k této fázi směřujeme a je jen otázkou času, kdy k ní opravdu doputujeme. Je však nutné si připustit, že právě ICQ a podobné výstřelky mladé generace, mezi nás staví zeď. Možná, že se jednou ocitneme i v situaci, kdy už nebudeme mít potřebu se s druhým vídat. Fyzická blízkost bude eliminovaná na minimum a bude bezprostředně nahrazená technologií. Že ne? Nenechte se obalamutit, nic není nemožné. Jako příklad uvedu to, že jsem se v jedné diskuzi dočetla, že se dá po ICQ a Skypu v pohodě opít :-) (a taky mnoho dalších „nepublikovatelných“ věcí – přeci nemůžeme veřejně hanit iluze o dnešní mládeži!)

A nyní nějaký ten závěr…
ICQ znamená „hledám tě“. Možná, že je už v názvu ukrytý jeho pravý význam. Možná, že jeho uživatelé hledají nějakou spřízněnou duši a nebo také sebe sama, vždyť ICQ je v tomto směru geniálně anonymní. Jenže, kde je tedy jednoznačná pravda? Těžko říct, podle mě je však schovaná někde uprostřed těchto dvou atributů…