Kdyby tvoje oči na tohle narazily

Tohle je příšerná noc... jedna z mnoha a vím, že přijdou noci ještě horší. Beze snů, bez spánku...jen v divných myšlenkách v prázdnotě... Ticho mě obklopuje, ticho a samota, je ze mě stín.. Zapomínám cítit, srdce se mi zase ozývá, moje srdce., alespoň, to, co z něho zbylo... Ty všudypřítomný vzpomínky a city k tobě... umírají v hořkosti a apatii, toho, že to všechno nebylo na nic, že už to nikdy nebude lepší.. smiřuju se s tím, je to tak.. pomalu se s tím smiřuji a umírám i zevnitř... tam, kde byla naděje, kde jsem držel moje sny, se postupně tvoří hluboká díra... Nabývám pocitu, že to všechno bylo špatně..víra..naděje..láska, tolik jsem miloval, že je mi hrozně špatně z toho, jak jsem nyní prázdný... Jsem vysátý zevnitř.. Začínám do toho asi trochu vidět a mám pocit, že to něco málo, co ve mně zbylo z těch dobrých věcí, jsem ti odevzdal. Umíralo to v tom, že jsi nebyla šťastná, že toho nebylo dost, aby tě to naplnilo, když se tvá láska ztrácela s tím, jak umírala moje naděje na štěstí pod neustálou bolestí... To všechno mě vedlo k tomu, abych nabyl dojmu, že jsem tu na nic.. Že moje srdce je už na odpis, stejně tak já... Tolik mě to mrzí, vždyť já tě chtěl milovat, miluju tě, ale je to tak málo, já jsem tak málo, nemůžu ti ani dát nic z toho čistého citu, jak jsem si vždycky tolik přál.. a nevím proč to už nešlo..prostě jenom prožívat krásný chvíle z lásky, který se nikdy nezapomenou... Už nemůžu nic... A trápí mě to, tvoje láska umřela, tak rychle...tak...rychle, byla to chyba...všechno jenom chyba, věřit v něco, doufat, milovat, nic z toho už pro mě není... Ještě nejsem úplně bezcitný, to ne... Myslím na tebe každou chvíli a ...nemám to komu říct, uzavírám se do sebe ještě víc než kdy předtím. Nehledám pomocnou ruku.. tou jsi byla vždycky ty...asi jen žadoním o vysvobození z těch prázdných dní, ze kterých nemám vůbec nic, jsou jen ubohým mrháním času... chápu, že už nemiluješ něco takovýho, to co zbylo za to opravdu nestojí, jenom doufám, že tobě je líp... aspoň to, snad ti to se mnou k něčemu bylo a chvíli jsi byla šťastná, snad ti nechybím, myslím si že ne.. I když vždy když mi přijde nějaká zpráva na mobil, tak první co mě napadne je, že jsi to ty...ale není to tak..tak snad jsi v pořádku, budu se od tebe držet i nadále dál, protože ...jinak to ani nejde... Věřit na pohádky, na štěstí, na lásku... nesmysl, to pro mě už není, sice miluju, ale je to jenom pro trápení... Jdu se pokoušet spát..snad mi teď myšlenky uvolní cestu.