Na jedné straně já, na druhé zase Ty...

Na jedné straně já, na druhé zase Ty... Obě máme možná podobné myšlenky, hudba nám příjemně hraje, co se to ale děje? Proč mi je do pláče a mé srdce po Tobě smutní? Píšu dál tyhle nesmyslné řádky... Prsty mi vyťukávají na klávesnici další a další věty a nechtějí se zastavit. Myšlenky o Tobě se mi hlavou honí čím dál tím víc a nechtějí přestat. Ani slovy, ani větami a ani celým životem nevyjádřím to, jak moc mi tu chybíš. Nikdo mi život nezměnil tak, jako právě Ty. Je to, jako bych spojila svůj svět s Tvým a přitom dál žila ten ponurý život bez Tvé blízkosti. Přesto pořád cítím, že tu se mnou jsi. Když píšu tyhle řádky, je to jako bych si s Tebou povídala, jako tenkrát, když jsme se viděly. Pamatuješ na ten smích, který šel od srdce? Teď při smíchu mé srdce pláče. Na jedné straně jsem já, dívám se do té věčné tmy, kde nic a nikoho nevidím. Na druhé straně jsi Ty, co já vím co děláš, jak se máš, co Tě trápí? Jak Ti můžu pomoct s trápením, když Tě ani obejmout nemohu? Nemám více slov po ruce, abych je sem napsala. Vím jen, že smutek mě drásá srdce čím dál tím víc.