Priority

1. Rodnina
2. Přátelé
3. Koně
4. Láska
5. Zdraví
6. Škola
7. Upřímnost
8. Spontálnost
9. Nepřetvařování se
10. Vlastní názor

atd, atd, atd ..

A to proč: Rodina - je to přirozené, jsou to prostě moji rodiče a bratr, oni mě vychovali, oni mě stále opravují, když udělám chybu a zvedají když upadnu. A za to jsem jim neskonale vděčná. Přátelé a koně by asi mohli patřit do stejné roviny, ale přesto si myslím, že je mi přátelství drazší. Pravé přátelství přece hory přenáší, ne? Láska.. kdo by ji ve svých prioritách neměl? Všichni o ní mluví, ale je jí málo. Myslím té bez špatností, sebezapírání se, obrovského množství nejasností.. škoda. Zdraví je jasné, bez něj to prostě nejde. Škola je pro mně důležitá hlavně proto, že mě učí si správně rozvrhnout čas a to především ostatním. Když si ho totiž nerozvrnu, musím si chybějící věci nahrabat jinde, a tam taky budou chybět a tak to jde pořád dál.. a škola se mě to snaží naučit. Neúspěšně, zatím. Upřímnost je jedna z vlastností, kterých si všímám, i když já taky nejsem vždycky stoprocentně upřímná, i když se mi povedlo spoustu lidí zranit a pak jsem toho litovala.. ale pozdě a možná dobře, že jsem to řekla. A víte co? Já lžu, a to celkem často. Když třeba nechci přiznat, že jsem se na úkol prostě vbykašlala, tak řeknu, že jsem ho zapomněla doma.. nebo když zapomenu vyluxovat a pak si třeba při vysvětlování přidám nějakou tu hodinku nad učením navíc.. Měla jsem pár větších lží, které mě strašně nakopaly, takže se hlídám. Další důležité vlastnosti jsou pro mně spontálnost a a nepřetvařování se, ty klidně napíšu dohromady, protože jsou si blízké. Opravdu jsem ráda ve společnosti lidí, kteří se nepotřebují za nic schovávat a jsou sami sebou - protože já taková jsem a ve skupině lidí s umělými úsměvy se mi dělá špatně od žaludku. A taky nesnáším, když si někdo nedokáže stát za tím, čemu prvotně věřil a nechá se od toho odklonit. Třeba při výběru trička se dívá na jedno, opravdu se mu líbí, ale přijde nějaká fiflena s kamarádkou a začnou nahlas rokovat o odpornosti zmíněného trička. A ten dotyčný člověk se na tričko podívá a žlutá barva je najednou moc zářivá a vlastně je celé takové divné.. To mi přijde neskutečně smutné, protože jak se mám v dnešní společnosti prosadit jinak, než tím, že budu prosazovat svoje názory? Samosebou ne přes mrtvoly, když mi někdo přednese rozumné vysvětlení, proč je můj názor špatný, tak ho akceptuji, i kdybych s ním nesouhlasila.. Mých priorit je hodně, ale ještě víc je těch hloupích drobností které tvoří tu jednu prioritu.. A jsem moc ráda za to, že si je dokážu všechny zdůvodnit a že jim opravdu věří. Myslím, že by to měl dokázat každý.. Zkuste to, je zajímavé takhle nad sebou přemýšlet..