Schizofrenní hodinka

Sníh mi teče po bosých nohou,
tragedie?
Ani ne.
Ztrácím se sám v sobě,
jako v říši divů,
okouším, v chladné době,
hořkost prazvláštních pocitů.

A u otevřenýho okna pomalu skládám něco, co měla být báseň, ale mění se to, rychle, moc rychle. I lidé se kolikrát změní. A hele hvězda... Každý se někdy cítí sám, já jsem. Obklopující ticho útočí na mozek... V lidech je se lehko zmýlit, však ne, když povede tě srdce, takže jediná užitečná věta této slátaniny.. "Věřte mu!" Zvláštní, že mi ani není zima, vypadalo to že mrzne..asi jsem si moc zvykl, ale kdo ví, co bude ráno.. Ráno se snad stejně neprobudím, měl bych spát alespoň den, protože už jsem nějaký ten den probděl... Někdy úplně z nečekání může přijít něco, co prostě udělá radost, takže pokud skáčete z toho okna tak to nedělejte, protože co víte.. co bude, ale tak to říkám jenom teď v této schizofrenní hodince plné nesmyslů. Takže než vám všem hrábne, protože jste se dostali až sem... Nenechte ten svět z vás udělat trosku a to žádným způsobem, to říkám protože jsou (minimálně) dva základní způsoby... Buď se mu podvolíte a budete mu poslušný, takže si sice nebude uvědomovat, že jste troska, ale budete... No pro mě určitě hehe :-D. A nebo mu budete natolik odporovat, až vás vyvrhne a vy zůstanete v něm a přesto úplně mimo...jejda sněží mi na klávesnici.. no takže to chce asi jako ve všem najít nějakou optimální vyváženou cestu. Už sklapni! ..však jo stejně už se moc klepu. Jdu spát! Konečně...nepřipustím, aby se stalo něco, jakože si lehnu a..... aaa... A... nic.. to prostě ne! Lehnu usnu. konec zazvonil zvonec.