Pro tvé oči

Pro tvé oči

Anotace: jen takové chvilkové setkání s někým milým

Dnes je jeden z těch krásných podzimních dnů, kdy sluníčko svítí a ačkoliv je již chladno, dokáže mě rozehřát. Někdy stačí ke štěstí několik paprsků. Stojím na autobusové zastávce a vychutnávám si ten sluneční gejzír. Za několik týdnů napadne sníh, nebude se chtít vstávat a utíkat v závějích na vlak, dny budou ošizeny o pár hodin a já budu spěchat večer ze školy domů, protože se moc bojím tmy:o) asi jsem v minulém životě na tmu doplatila. Jinak si to neumím vysvětlit. Na zastávce se mnou čeká několik dalších cestovatelů. Dnes mi vůbec nevadí, že jsem se neodvážila jet autem. Jsem čerstvý řidič a pořád mě děsí ten nekonečný ruch na silnicích. A na autobusech nevidím nic špatného, mnozí je proklínají, ale já si jízdu užívám. Když autobus zastaví, první čekatelé se netrpělivě nahrnou ke dveřím. Co kdyby na ně náhodou nezbylo místo. Když se dostanu na řadu já, zaplatím a sednu si k okýnku, nalevo. Nevím čím to je, ale nikdy mě nenapadlo sednout si vpravo. Zvláštní:o) něco jako rituál, ale neúmyslný, naprosto přirozený. Vedle sedí pán s dlouhými vlasy a prohlíží si mě. Nejspíš jsem dnes velmi zajímavá:o) Posledními cestujícími jsou maminka s malým, asi pětiměsíčním chlapečkem v takovém tom batůžku na břiše. Usadí se přede mnou, tak, že ten malý poklad má výhled z okna, ale když se kousek pootočí, může se dívat i na mne. Chvilinku oba pozorujeme ubíhající krajinu. Je tak nenechavý, nedokáže se odtrhnout od vnějšího světa, neuniknou mu stromy, projíždějící auta, dokonce ani nebe. Má nádherné modré oči, plné nevinnosti a krásy. Dokázala bych se na něj dívat celé minuty. Myslím, že jsem neviděla kouzelnější dítě. Maminka na něj promlouvá. Ono se k ní obrací a upřeně ji hledí do očí. S takovou vděčností a láskou. Dívá se a usmívá. Nádherný okamžik, mít tak u sebe fotoaparát, zvěčním je. Ten pohled je nekonečný, skvostný a úsměvný. Pokud některé okamžiky lze posvětit něčím ctnostným, tohle se dotklo té nejvyšší příčky. Pak na ni vyplázne jazýček a začne prskat. Jí to nevadí, užívá si tu radost s ním. Hladí ho po nosíku a on se opět zahledí ven, už jen pár minut a budeme na místě. Ten malý brouček je zážitkem pro celý autobus, paní vedle se k němu nakloní a povídá si s ním. Jenže má smůlu, teď jsem ho okouzlila já, díváme se na sebe a já jsem tak vděčná, že mi dal přednost před stromy a ptáky a světly a všemi těmi lákadly, které okupují svět. Usměji se a zamávám mu, protože vystupuji. V duchu mu děkuji. Snad z něj vyroste vážený člověk, plný přání a snů, ke kterým si pomaloučku dojde. Bude milovat svět a svět bude milovat jeho. Třeba se ještě někdy potkáme, třeba až povyroste. Ten den si již nebude pamatovat, ale možná mu nějaká vyšší síla napoví, že mě zná. Zná mě z té několika vteřinové chvilinky, kdy jsem si vzpomněla na to, jak úžasné je být dítětem…
Autor Sunny, 22.09.2005
Přečteno 1098x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (11)
ikonkaDoporučit (4x)

Komentáře
líbí

Měla bys psát povídky. I když se to nezdá, dokážou být procítěnější jak básně a ten příběh v nich několikrát posílí účinky na čtenáře. Rozhodně jsi mi touhle úvahou dokázala, že bys takovou povídku napsala moc dobře...:o)

09.09.2006 23:26:00 | Mors

líbí

Jejda, teda tys mě vyděsila, takovej dlouhej koment. Dik. No úplně s tebou soucítím, mě roste osmička a šíleně mě z toho už druhej týden bolí celá pravá půlka obličeje:( Fuj zuby, fuj zubaři...

09.03.2006 16:44:00 | Epona

líbí

No páni. Tohle se vyrovnalo prožitku z některých skvostných básní a možná ho i předčilo svou prostotou a upřímností. Teď jen lituju, že jsem si od tebe nepřečetla žádnou úvahu už dřív, ale napravím to. Jen co budu mít víc času. Tady vážně stovka nestačí.

08.03.2006 21:44:00 | Epona

líbí

Sunny, máš tam ode mě mail... a pozn. k Tvému commentary viz. Kroky poznání - Kdepak dadaismus, zářící vysoko, to je normální volnej verš. A je tam významů docela dost... aspoň myslím...Rád Ti je ukážu. pá

17.11.2005 20:50:00 | MATT

líbí

Ty ho máš v sobě, ten pohled... udrž si ho věčně, moc tě prosím... :o)

07.10.2005 13:19:00 | Cecilka

líbí

To je moc pěkné zamyšlení. Vážím si lidí, kteří dokážou pozorovat svět kolem sebe. Obklopuje nás denně tolik krásy a zajímavých věcí, je věčná škoda si jich nevšímat. Taky nenadávám na jízdu autobusem a pokaždé si ji užívám. Jen stání na zastávkách a čekání ten dojem trošku kazí.

06.10.2005 08:16:00 | Lucie Plocová

líbí

Malý děti se dívají jinak než ostatní lidi.. jako by do nás viděli, jakoby ještě věděli něco, co my dávno zapomněli.. Moc pěkně, Sun.
ps:četlas mailik?

05.10.2005 23:31:00 | Euka

líbí

Holka, perfektní popis. Já autobusy sice nemusím, ale snad se zas nějakým někdy projedu. V každém z nás dřímá malé dítko, bohužel jen málo kdo s ním dokáže rozmlouvat a ještě méně lidí ho poslouchá... Měj se krásně a uživej si babího léta...

24.09.2005 21:38:00 | Manik

líbí

Jak ušlechtilé, prosté, přirozené, spontánní a krásné...Musíš být krásná, ale to už jsem ti asi napsal. Kouzelné okamžiky můžeme zažívat každý den..Neznám moc lidí, kteří dokáží něco relativně prostého popsat tak nádherně, empaticky, tak že z toho cítím život a mám pocit, že se ti dívám do očí. Těším se na nějakou tvoji delší povídku, kde stvoříš vlastní postavy a ukážeš nám tvou vizi v celé kráse..101 b.
P.S.- Já si také vždycky sedám na levo - to je ale překvapení..

23.09.2005 19:12:00 | WhiteShadow

líbí

Zima má taky své krásy, třeba běžky a lopocení ve stopě. Nádherný mrazivý vzduch a čisté bílé pláně. Každá doba má své pozitiva a taky každý věk, všichni si to prožijem, každičkou fázi života. Děkuji ti, že o tom umíš tak nádherně psát!

22.09.2005 20:32:00 | Krtica

líbí

Já chci větší bodovací stupnici! Protože na tuhle úvahu by mi nestačil ani dvojnásobek.
Znám tyhle chvilky, které, myslím, taky brzy začnu zapisovat, a až mi bude smutno, vždycky si je přečtu, stejně jako ty tvoje.

Já ještě nechci zimu! Potřebuji ještě alespoň pár týdnů vstřebávat teplé sluneční paprsky...Ale co, aspoň že jsou tu tvá dílka - taky zahřejí.

22.09.2005 19:38:00 | Alea - kometa kdovíco přinese

líbí

Sunny, co ti na tohle mam říct?:) Nejde jinak než super, skvělý a báječnýýý...Jak málo stačí ke štěstí a radosti:)

22.09.2005 14:34:00 | makretka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel