Tomíííí, proč jsi nás opustil?

Za chvíli to budou 3 roky, co jsi odešel. Ani sbohem jsem ti nestačila dát. Pořád pevně věřím tomu, že se zase jednou za mnou zastavíš, že jen spím se špatným snem. Srdce mi puká, potřebovala bych obejmout. Chtěla bych vidět zase ten tvůj úsměv, co mě vždycky zahřál u srdíčka. Tomí, proč? Víš přece jak mi na tobě záleželo a jak jsem tě měla hrozně ráda.
Ted jen chodím na takový malinký kopeček, pamatuješ? Tam jsi mě prvně políbil. Chodím tam pořád a pořád čekám, že zase přijdeš, chytíš mě ze zadu kolem pasu a políbíš mě na krk, tak jak jsi to vždycky dělal. Svět patřil nám a nikdo nám ho přece neměl vzít. Proč je ten svět tak nespravedlivej?
Bylo tam vždycky tak krásně, louka krásně rozkvetlá a voňavá, ptáčci zpívali... Ted je to spíš jako kdyby to všechno odešlo s tebou.
Pamatuju si přesně do detailu, jak jsem se s tebou loučila a tvá mamka mi byla velkou oporou. Jen ty jsi mi už nic neodpověděl. Ležel jsi tam a neslyšel svojí oblíbenou hudbu, kterou ti hráli naposledy. Neviděls jak nám slzy stékaly po tvářích a jakou ránu jsi v nás nechal, hlavně ve mě..
Nejvíc mi mrzí, že jsem ti nestihla říct, to co jsi ode mě chtěl slyšet.. A já ti na to pokaždé odpovídala, ještě je čas.. Ale, měl jsi pravdu, čas je velmi vzácný.. Proč jsem tě jen neposlechla? Ted si to tak vyčítám.
Každým dnem se s tím pokouším vyrovnat, ale nějak mi to nejde. Potřebovala bych tě tady.. Hlavně tomu pořád nemůžu uvěřit.. Že už nenastane chvilka, že by jsi mě objal, políbil a byl se mnou...
V jednom jsem se ale poučila, nesmím váhat a bát se říkat věci, které jsou třeba. Než na to jednou bude pozdě.. Sbohem bych ti měla dát a jít dál, ale já to nedokážu. Nedokážu ti říct sbohem.. Jen ti dokážu říct jedno - NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU- Pomalu mizíš kdesi v hlouby a hudba doznívá
.
Pořád jsem tak čekala a čekám dál, doufala a doufám dál, že se zase jednou sejdeme..
*Miluju tě* dvě slova, která jsi tolik slyšet chtěl...