Moje generace ví, že svět nezlepší

Rozhlížím se kolem sebe a čím dál častěji mě napadá otázka, kam se poděli všichni lidé, lidé v pravém slova smyslu, lidé laskaví, čestní, přímí a důstojní. 21. století jako by je vymazalo z povrchu zemského. Večer co večer vídám ve zprávách (samozřejmě až na některé výjimky) jen to nejhorší. Je to tím, že se lidé chtějí ubezpečovat, že jiní se mají mnohem hůř než oni? Nebo je to snad v tom, že svět už je skutečně plný jen zla, nenávisti a násilí? Kdoví... Roky plynou a nejen válečné konflikty přetrvávají. Ke konfliktům dochází i ve všedních životech (ne) obyčejných lidí kolem nás. Stačí malá banalita, která se může tvářit neškodně a přesto dokáže zničit mnoho krásného v životě člověka. Stačí jen špatně zvolit jediné slovo. Odvykli jsme si komunikovat jeden s druhým, jeden s ostatními a vůbec všichni se všemi. Ztratili jsme k sobě cestu a jen těžce ji hledáme. Mnozí z nás si na samotu uprostřed davu tak zvykli, že je již ani nezaráží. Jsme lhostejní jeden k druhému, i když nezapomínám, že i dnes žijí lidé, kteří by pro druhé dýchali a váží si jich. Bohužel, tato drtivá menšina velkou moc nemá. Svět je takový, jací jsme my. A jestliže jsme se do dnešního dne, do této chvíle, která již vlastně ani není, nedokázali poučit z chyb vědomých i nevědomých, jichž se dopustili generace našich předků, nemůžeme udělat svět lepším. Když zavřeme oči před minulostí, nebudeme je moci otevřít před budoucností. Snad se to jednoho dne povede našim potomkům, těm jejich i všem dalším, kteří ještě nespatřili světlo tohoto světa a možná existují jen v našich představách. Přejme jim to a doufejme v to, protože moje generace cítí, že svět nezlepší. Pokusme se jít jim příkladem, protože lidé kolem nás (myslím lidi celkově, nikoliv konkrétně rodinu, přátele nebo lásky) nám vzorem nejsou. Nebudou jím do té doby, dokud bude ve světě násilí, nenávist a závist. To je fakt, kvůli kterému má generace ví, že svět nezlepší. Ale může začít a položit základní kámen pro nové, lepší zítřky.