Krása

Každému z nás se asi při slově krása vybaví něco jiného. Nějakému maníkovi se může při slově krása vybavit krasavice v podobě top modelky, archeologovi možná nález celé kostry brachiosaura, dělníkovi snad krásný dům, který sám postavil. Kuchařovi možná neskutečné kulinářské dílo.
Já nevím, jak to cítíte vy, ale mne se při slově „krása“ vybaví spousta věcí. Například ohromný talíř a na něm neskutečně velký řízek, vybaví se mi krajina, kterou jsem za celý svůj život viděla, vybavím si snad vše, všechny maličkosti, které mě potěšily. Představím si, jak se smějí naše světlušky, jejich krásné malé tvářičky, kterým září očka jako hvězdy do tmy, jejich široké úsměvy od ucha k uchu, jejich šťastné tváře. Je to taková krása, když se vám naskytne takový pohled. Vybavím si všechny krásné chvilky s mými přáteli, rodinou,….
Jak vlastně vnímat krásu? Podle mě by to nikdy nemělo být jen po vzhledové stránce. Existuje i krása duševní, i když tu většina lidí nevnímá. Řekněte sami, neodsoudili jste někoho na první pohled jen podle toho, jak vypadá? Já si myslím, že to tak někdy udělal každý, i když by to tak nemělo být. Co byste si na první pohled pomysleli o tlusté, ne příliš mladé a hezké paní, kterou byste někde viděli sedět na lavičce? Myslím, že asi ne nic moc pěkného. I to, že by vám někdo řekl, že je to neskutečně hodná a milá paní, asi by to názor většiny lidí nezměnilo.
Kolem nás je spousta krásných věcí, ale ve spěchu dnešní doby si jich většina lidí nevšimne. Každý si jde svou cestou. Někdo si všimne maximálně toho, že kolem něj prošel nějaký „frajer“ či „kočka“. Nikdo si ale nevšimne, jakého krásného brouka právě zašlápli.
Krása je hodně zavádějící slovo, každý si pod ní představí něco jiného. Co si představíte vy?