Benitovi

Byl jsi první mládě, při jehož narození jsem směla asistovat. 
I když ve svém životě budu určitě ještě u mnoha porodů, Ty pro mě vždycky budeš první. Když Nellynka zabřezla, moc radosti z toho nebylo.
Já jsem jí to ale za zlé neměla, jak bych mohla litovat, že budeme mít štěňátka?
Těšila jsem se na váš příchod, měly jste být dva prckové. A v ten den kdy to na Nellu večer přišlo, jsem netušila, že bude všechno jinak. Nemohla jsem vědět, že ty stahy, které má, nejsou stahy oznamující začátek porodu. Že už se na svět tlačí druhé štěňátko. Kdybych to jen mohla tušit, kdyby dala Tvoje maminka alespoň náznakem najevo…
Ráno venku našli Tvou sestřičku. Mrtvou. Pravdou je, že to, jestli se už narodila mrtvá, nebo umřela přes noc na chladné zemi, bez mámy a jejího tepla, to už nikdy nikdo nezjistí. Ale byl jsi tu ty.
Dal sis načas, už jsme chtěli volat veterináře… A potom… Pamatuju si, jak ses najednou objevil a byl jsi celej venku, konečně tady. Byl jsi maličkej, mnohem menší, než jsi měl být, ale já to stejně neviděla, byl jsi nádhernej a to bylo jediný, co jsem vnímala. V tý chvíli kdy Tě Tvoje maminka přiváděla na svět, jsem najednou věděla, že to jediný důležitý na tomhle světě je, abyste byli v pořádku, Ty i Tvá máma, myslela jsem i na druhé štěňátko, které mi však nebylo později ani dáno spatřit.
Byl jsi tak maličkej, vešel ses mi pohodlně do dlaně. Nellynky a Abriho syn.
Dala jsem ti jméno, sotva jsem tě uviděla, věděla jsem, že je to jméno pro tebe a že žádné jiné to nebude. Benito Ještědský drak.
Měl jsi být krásným veselým pejskem, který se raduje ze života. Ale bohužel Ti to nikdy nebylo dopřáno. Nejprve jsi nechtěl pořádně pít, báli jsme se o tebe. Ale tys o svůj život bojoval. Vidím pořád, jak jsi zvedal hlavičku, kníkal a hledal svůj zdroj obživy a tepla.
My jsme tě přikládali mámě na břicho, abys měl hledání jednodušší. Ale pořád se nám zdálo, že nepiješ dost. Někdy tě mamka nechala v pelíšku a odešla. Když se mi zdálo, že Tvoje tělíčko není dost teplé, hřála jsem tě v dlani, nebo jsem si tě položila na prsa a hladila tvoji novorozeneckou srst. Ale nikdy jsem Tě mamce nesebrala nadlouho.
Jenže nic nepomohlo. Byly ti snad dány jen ty krátké dva dny.
Přestal jsi pít, přestal ses ozývat a rychle z Tebe utíkalo teplo. Nic už ti nepomohlo. Snažily jsme se tě pořád přikládat, zahřívat… Ale marně.
Nemohla jsem se s Tebou, ty můj malý broučku, ani rozloučit. Popadli tě, že je s tebou zle a běželi na veterinu. Ale pan doktor Ti už také nemohl pomoci. Raději ukončil Tvoje trápení. Alespoň myslím.
Nebyla jsem s Tebou a do poslední chvíle doufala, že Tě zachrání. To se nestalo.
Vrátili se, ale Ty jsi už nebyl mezi námi. Tvoje tělíčko nechali na veterině. Žádné poslední pohlazení. Nic. Nemohla jsem ti říct ani sbohem a bohužel jsem ti za ty dva dny ani nestačila říct, jak moc jsem tě, Benitku, i za tak krátkou chvíli milovala.
Když jsi umřel, lehla jsem si na místo, kde jsem věděla, že mě chvíli nenajdou a moc jsem brečela. Nikdo to nemohl pochopit. Až na Tvou mámu, tu jedinou jsem k sobě pustila, vždyť jí umřel chlapeček…
Ty a Tvoje sestřička jste byli její první štěňata.
Ale neměla jsem nejprve sílu ani nic udělat pro ni. Říkali mi, že musím vstát, že nešlo nic dělat, že mě Nella potřebuje… Ale já chtěla jít za Tebou. A chtěla jsem být alespoň chvíli sama, protože ostatní nechápali, jak moc mě Tvoje smrt zasáhla, byť jsem s Tebou směla být jen ty dva dny.
Ale nakonec jsem Benitku vstala a o Tvou mámu se starala, protože mě opravdu potřebovala. Víceméně mě donutili vstát. Ale někde uvnitř sebe jako bych pro Tebe plakala stále. Měl jsi žít déle, co je to za spravedlnost, jen dva dny?
Dva dny… A byl jsi tak krásnej pejsek a tak jsi chtěl žít, vím, že jsi chtěl.
Nikdy na Tebe nezapomenu, Benito. Nikdy. Měj se tam krásně.