Kytička ..

Koupila jsem ti krásnou žlutou kytičku.
Dívám se na ní a je jako sluníčko, hřeje a usmívá se na mě ze stolu.
Děkuji jí za to, jak nádherně vykvetla.
Nedám ti jí tati na hrob, nechám si ji tady, protože v téhle místnosti jsi sedával. A tam nejsi. Tam jsem dala jinou, neméně krásnou, ale tu nevidím.
Je to již 6 let, co tě nevidím. Šest let, co tě neslyším.
Šest let mi to zoufale chybí.
Už šest let nejsem tvou malou holčičkou, co objímáš, bráníš, učíš, ctíš,...
A já tu již šest let nemám toho nejlepšího tátu na světě. Co mi vyprávěl příběhy, co mě hladil po vlasech, co mě objímal, když jsem byla smutná,...tátu, kterého jsem milovala nade všechny lidi, tátu, kterého jsem zlobila a trápila svou tvrdohlavostí, tátu, co mě bránil a učil ctít a mít rád, tátu, co mě učil důležitostem.
Chybíš mi, pořád stejně, ale naučila jsem se žít s tebou v úkrytu.
Miluju tě tati a děkuju ti za ten den, kdy jsi mě zvednul z té postýlky v tom zařízení a vzal sis mě domů. A já se stala tvou dcerou.
Děkuju ti za to.