Poslední pohled

Díváme se a přesto nikdy nevidíme do budoucnosti. Nikdy neodhadneme, kdy spatříme slunce zapadat naposledy. Stejně jako já nevím, jestli pohled, který jsem ti věnovala na letišti, nebyl ten poslední. Jestli se toto místo, kde jsme se viděli poprvé, nezapíše i jako to poslední, kdy jsme byli tak blízko sebe.
Jsem teď sama, bez tebe. Naprosto zmatená a ztracená. Tvé oči pro mne znamenaly svět. Byly jako moře, na které jsme se spolu dívali.
Tvůj pohled pro mě byl nadějí i zatracením. Nemusel jsi nic říkat, všechno jsem viděla, cítila...
Nedokážu se smířit s tím, že tvůj pohled, který na mě ulpěl když jsme se loučili, by mohl být i poslední.
Vidím teď jen klam, bolest a nesplněné sny, které mi vrážejí tu krutou pravdu do srdce, jako bys mě ty sám zabíjel. Trápíš mě čím dál víc, začínám šílet...
Co je to dívat se na svět, když ty v něm nejsi??!
Mé oči ti vždy říkaly "Miluj mě a nikdy mne neopusť!", mé oči pro tebe naplnily Jezero slz.
Jak ti nyní mám sdělit, že jsi pro mne vším?
Jak ti nyní mám věřit, že mě miluješ, když to možná říkají tvá ústa, ale nemůžeš se mi dívat do očí??
Miluji Tě. Jsi ta poslední osoba, která to uslyší. Protože nikomu nedám přednost před Tebou.