Kraťounké zamyšlení o zázraku

Je to zázrak, když vám v uších už od rána zní písnička, kterou jste náhodou slyšeli v rádiu při snídani, a zatímco si broukáte její melodii, nepřítomně se usmíváte.
Je to zázrak, když se během přestávky naučíte všechno, co váš sešit může říct o řecké literatuře, na jedničku, protože radost z dobré známky vyvolá úsměv.
Je to zázrak, když si pamatujete data, důležitá pro vaše přátele a známé, a usmíváte se, když mají radost, že na ně myslíte.
Je to zázrak, když slunce a déšť, na první pohled protiklady, společnou rukou rozzáří nad krajinou sedm barev duhy; a když v té chvíli uděláte stojku, všimnete si, že je vám vlastně seshora posílán úsměv.
Je to zázrak, když se zamilujete, když najdete svoji druhou (nebo první?) polovinu, protože potom se usmíváte na celý svět.
Usmívejte se. Vždyť je to zázrak, že žijete…