O smrti a jiných nepodstatných věcech

Proč se smrti říká ta dáma v v bílém, občas černém plášti, když ji nikdo kdo by o ní mohl mluvit z vlastní zkušenosti vlastně neviděl? Pro živého člověka je smrt jen slovo o čtyřech písmenech bez samohlásek. My všichni můžeme jen spekulovat o smrti a životě. Ve výsledku jsou to jen naše domněnky a přesto mnozí z nás hazardují se svým takzvaným pozemským životem, bez záruky, že to potom (po čem vlastně?) nebude ještě horší.

Jestliže opravdu existuje něco jako peklo skončí tam většina z nás. Kdyby existoval bůh, tak vážně nevím co by to muselo být za osobnost (nebo jak to jinak nazvat?) totiž kdyby vážně Bůh byl tím všemohoucím dobrem nemohl by přece dovolit zlo, které se jeho "ovečkám" každý den dějí. Oč je tedy Bůh lepší než ďábel? vsadím se, že jestli tam někde nad našimi hlavami vážně sedí, náramně se baví. Takoví malý škodolibí kluci co dupou do mraveniště a náramně se baví tím kolik životů zničí.

A tak sedím na lavičce v lese, hřeším jednou červenou Malrborkou za druhou a vážně nevím. Celý dosavadní život vlastně nevím. To ta šedá mozková kůra a její rýhování do brázd mě nutí přemýšlet. Přemýšlet nad tím, že nic nemá smysl. Kolem mě lidé umírají mladí i staří. To si zase jednou ďábel s Bohem hráli, ti malí kluci.

Přiznávám, vzrušuje mě představa smrti. Mockrát mě napadlo zabít se, ale koho v dnešní době ne? V dnešní době kdy život bereme jako samozřejmost, kdy si člověk neváží pouhé výsady žít a nebýt rozmáčknut jako, jako ten mravenec.

A tak dál sedím uprostřed lesa s cigaretou v ruce, pozoruji lidi veselé i smutné, každý má svůj život, který pro mě vůbec nic neznamená. Ti lidé pro mě nic neznamenají. Představa, že každý má svou vlastní duši, kolik je na ní asi jizev? Kolik je schopná pouhá lidská dušička (další abstraktní pojem) vydržet jizev než se úplně rozpadne? Představte si , že by se objevil doktor, který by dokázal z člověka tu duši vytáhnout a opravit ji. Taková plastická operace duše. Měl by nejspíš víc práce než všichni doktoři světa.

Život a smrt, tyhle dva pojmy, tak rozdílné a zároveň tak stejné. Existují vedle sebe blíž než si uvědomujeme. A kdo tvrdí, že život není fér, plete se. Život je fér to jen lidské duše nejsou. Zraňují jedna druhou. Bodají do sebe ostré dýky, řežou se žiletkami, vypalují jizvy cigaretami a většinou si to ani neuvědomují. To ten Bůh z Ďáblem a jejich černý humor.

Všechno by bylo lepší, kdyby na světě nebylo tolik otázek. Stačilo by prostě jen vědět.