Někteří lidi by neměli mít děti

Dneska jsem zjistil, že někteří lidi by vážně neměli mít děti. Když budu upřímný, nikdy mě děti moc nebraly – říkal jsem si – jsou malý, řvou a není s nimi moc srandy. Všechno se změnilo, když porodila moje sestra. Neříkám, že jsem šílel radostí nad prvním hovínkem, ale vidět první kroky mrněte není vůbec špatné..:-)
Tak abych se dostal k tomu hlavnímu. Ráno jedu do školy a vedle přes sedačku mladý pár. Jemu asi tak 25(neškatulkuju lidi, ale tohle byl prostě sociál na první pohled a přišel mi sjetý), jí asi 20(odhad a taky nevypadla o nic líp)). Mají s sebou malé mimčo. Dítě ožužlává krabičku od cigaret a ,,tatínek“ pronáší jednu vtipnou poznámku za druhou. Konverzace s jeho partnerkou se odehrává výhradně s abnormálním výskytem slova ,,vole“, přičemž ona na svého vyvoleného láskyplně hledí. Dítě brečí.
,, Ty vole, zacpi mu už hubu…,“ ozve se po chvíli z jejích úst a dítě postupně nutí jíst řízek a vajíčko!?
,,Nedávej mu to do pusy celý, a to vajíčko mu taky nedávej…,“ ozývá se zase ona, když se její dítě téměř dusí jídlem.
,, Proč mu nemám doprdele dávat to vajíčko? Chcípne snad?“ v ten okamžik jsme se na něj s jednou paní podívali, jako jestli by to už nestačilo. Dítě mezitím pořád brečí, načež otec začne třískat do malého stolku pod oknem a vše provází nadáváním na dítě, jedním sprostým slovem za druhým. Jeho milovaná družka se mezitím po něm válí a líbá ho, asi za to, jaký je to frajer, že řve na mimino.
Po deseti minutách otec odchází pro něco do kočárku, co stojí na chodbě. I přes zavřené dveře všichni slyší jeho nadávky. Přichází průvodčí a utišuje ho.
,, Já mám lístek, tak si můžu dělat, co chci..“ následně to doplňuje ještě slovem krávo. Starší paní vedle mě má cuky něco mu říct, ale pak se jen nakloní ke mně a pošeptá mi, že někteří lidi by neměli mít děti. A já po dnešku naprosto souhlasím.
Těsně před tím, než vystupuji se jeho řvaní zase vrací – snaží se přeci dítě uspat. Při odchodu se neudržím a zeptám se ho, jestli mu není trochu blbý, že řve na dítě, co tomu nerozumí a navíc obtěžuje všechny lidi ve vagonu. Ani jsem nečekal rozumnou odpověď:,, Neser se do toho ty zm*..“ Paní co vystupuje se mnou ještě dodá: ,, A ty nečum, ty krávo.“ A řve dál.
Pořád vidím toho mrňouse, jak nic nechápe a představím si, co ho asi čeká. Ptám se, proč takový lidé mají děti? Vážně to nechápu. Nejsou schopní se ani sami postarat o sebe, natož o dítě.