Kecy a ironie života
Anotace: převedeno... Dopsáno. Takhle to prostě je..
Hlouposti
kecy romantických snílků
Nevyléčených ani tupou ranou
mezi žebra...
Ironie života
a sázka na osud
byla dána nebezpečně vysoko
Hlouposti
a růžové brýle
co zatemnily mozek
City, které nic neznamenaj
Jen pro tu určitou osobu
pro druhou už nic..
K čemu to všechno?
Proč mít city?
Kecy romantických snílků
zamilovaných bláznů
co s úsměvem jdou po ulici
ruku v ruce
se svým stínem
a doufaj, že jednou bude skutečný...
Chtěla bych být jen taková ta schránka pro úplně prázdnou duši. Chtěla bych nemít city a takové ty stupidní pocity, které mi brání se volně nadechnout a "vyletět".. Povznést se nad okolím a říct si, že nejsem jedna z těch zakomplexovaných, uspěchaných a zamilovaných lidí, kterých je všude plno. K čemu jsou city, které nemůžu ani ventilovat? DObrá, můžu je ventilovat, ale ne tam, kde bych si to přála. Jsme slabí. My lidi jsme prostě slabí a lehce zranitelní. Někdo je na to pyšný, jinému se to zas líbí. Já to chápu.. Vždyť se s tím ani nedá nic dělat, že? Ale proč to tak je? Vždyť nám to ve finále jen ublíží. Mít city není zločin, ale je to trest.. Ale trest za co?
Komentáře (0)