Kecy a ironie života

Hlouposti
kecy romantických snílků
Nevyléčených ani tupou ranou
mezi žebra...
Ironie života
a sázka na osud
byla dána nebezpečně vysoko
Hlouposti
a růžové brýle
co zatemnily mozek
City, které nic neznamenaj
Jen pro tu určitou osobu
pro druhou už nic..
K čemu to všechno?
Proč mít city?
Kecy romantických snílků
zamilovaných bláznů
co s úsměvem jdou po ulici
ruku v ruce
se svým stínem
a doufaj, že jednou bude skutečný...

Chtěla bych být jen taková ta schránka pro úplně prázdnou duši. Chtěla bych nemít city a takové ty stupidní pocity, které mi brání se volně nadechnout a "vyletět".. Povznést se nad okolím a říct si, že nejsem jedna z těch zakomplexovaných, uspěchaných a zamilovaných lidí, kterých je všude plno. K čemu jsou city, které nemůžu ani ventilovat? DObrá, můžu je ventilovat, ale ne tam, kde bych si to přála. Jsme slabí. My lidi jsme prostě slabí a lehce zranitelní. Někdo je na to pyšný, jinému se to zas líbí. Já to chápu.. Vždyť se s tím ani nedá nic dělat, že? Ale proč to tak je? Vždyť nám to ve finále jen ublíží. Mít city není zločin, ale je to trest.. Ale trest za co?