Pes

Ráno na zastávce byl toulavej pes. Vyhublej na kost. Nikdo mu nic nedal. Ani já. Nic jsem neměla. A on měl takový smutný oči. Večer se půjdu podívat, jestli tam ještě je, protože touha je zázrak. Takovej, že kvůli němu obětuješ hodně věcí a necháš si ubližovat. Kolik je hodin, lásko? A kde je ten pes? Je mi ho líto. Je opuštěnej. Proč? A je na proč odpověď? Pořád ho tam vidim... propadlý boky a vylezlý žebra. Mrzí mě to. Odpusť…