Kdo vlastně chceme být?

Pořád se snažíme někomu vyrovnat, někam to dotáhnout - ať už kvůli druhým a nebo kvůli svému egu. Neustále se porovnáváme a nikdy nejsme dostatečně dobří. Zabýváme se nespočtem banalit: jako kdo má větší a dražší auto, luxusnější vilu, či značkovější oblečení. Jako kdyby to co máme, vypovídalo o tom jací jsme! A to je přece pěkně povrchní a častokráte také velice lživé! Vždyť to škatulkování je tak hloupé! Ale stále se o tom bavíme nebo o tom alespoň čteme. Sláva, peníze, moc.. Možná vám to tak nepříjde, ale v tomhle nemusí být štěstí.

Vzpomeňte si třeba na ty celebrity, které si nemůžou najít partnera, neboť kolem sebe mají jenom spoustu falešných přátel, co se chtějí přiživit na jejich slávě. Kolik těch hvězdiček propadlo alkoholu, drogám.. snaha být perfektní je zkrátka vyčerpávající. Ale proč si sakra nepřiznat, že jsme jenom lidi? Lidi omylní, co maj taky svoje mouchy (nemyslím ty ce-ce ani ty maxi, co nosej celebrity, aby je nikdo nepoznal)?

Proč nevyjít ven jen tak nenalíčená, pro jednou si vzít sukni, která je vám tak akorát a né tu o číslo menší v který nemůžete skoro dýchat? Proč jíst stále jen ty lehký salátky a pořádně se nenajíst? Proč se pro jednou nerozhlížet, jestli vás někdo náhodou nevidí v tý dědový starý škodovce? Vybočme ze starých kolejí - nechceme být přeci jako všichni :). Kdo by chtěl vidět všude samý klony? Možná už jste si občas všimli, že spousta holek, které třeba ani nejsou zrovna krásky z časopisu Vogue, ale přesto maj vedle sebe kluka, který z nic může oči nechat. Proč? Protože ony nemají mindráky! Neřeší každý svůj špíček, jsou samy se sebou spokojený a maj se rády takové jaké jsou.

Teď jen zbývá si položit otázku: Kdo vlastně chceme být?