Minulost

Minulost

Anotace: omlouvám se za níže uvedený text

Může to být půl roku, co jsem ve vlaku potkal jedno člověka. Rád bych napsal zvláštního, ale občas to vyzní ve smyslu divný(ano, možná byl trochu zvláštní - divný, jelikož mi tvrdil, že vymyslel teorii relativity – samozřejmě jsme mu to odkýval, aby měl radost), ale sem jsem nechtěl zahýbat(jelikož tvrdil spoustu věcí), prostě jsem někoho potkal. Byl asi stejně starý, možná tak o 2 roky starší a já si dneska vzpomněl na jednu jeho větu – minulost je zlá. Tuším jen z náznaků, co mi během cesty řekl, že jeho život nebyl asi úplně ideální. Dneska jsem měl špatný den. Nemůžu napsat hodně špatný den, jelikož nevím podle čeho to mám posuzovat, ale každopádně se mi nestalo nic na první pohled závažného, abych mohl tvrdit, že můj den byl hodně špatný, vlastně se vám možná bude zdát, že můj den nebyl špatný, že byl normální.
A právě dneska jsem si na něj vzpomněl. Minulost je zlá, jako bych ho viděl, jak se pak podíval z okýnka. Minulost pro mě není zlá, minulost je krásná. Možná, že jsem byl dítě, tak jsme to nevnímal, ale přišlo mi, že lidi byli víc šťastnější, tedy aspoň v mém okolí. Zpětně se dozvídám například od rodičů nebo starších sester, že problémy byli vždycky. Někdy drobné, někdy větší. Ale najednou je všechno jinak…teď už mám ,,problémy“ i já, nebo vidím do problémů jiných, což je mnohdy to nejhorší, když těm lidem nedokážete pomoct. Jsem doma nejmladší, mám dvě starší sestry, obě jsou vdané a každá má jedno děcko. Řeší starosti s bydlením, s dítětem, a hlavně ta jedna řeší problémy tak nějak se vším. Vím, jak jí to vyčerpává, jak to vyčerpává mojí mámu a tátu, protože by jí chtěli pomoct a nemůžou. Když vidím ubrečenou mámu, když přijdu ze školy, tak se ani nemusím ptát, co se děje. Jak rád bych jí v téhle chvíli řekl, ať se na to vykašle, že každý svého osudu strůjce, ale i kdybych to řekl, tak bych si to nemyslel. Mám sestru rád a nedokážu mlčet, i když se pak na mě zlobí a má pocit, že celá rodina je proti ní.
A tak jsem dnešní den strávil tím, že jsem si představoval jak bylo všechno dřív, jak jsem přišel ze školy a máma se smála. Vzpomínám na lidi, co tu už nejsou a představuji si, co by té hrůze, co se děje, asi řekli…snad se teď smějí mojí pošetilosti a naivitě.
Přečteno 499x
Tipy 14
Poslední tipující: Aťan, losscar, Bíša, obyčejná, drsnosrstej kokršpaněl, W.O.K.O., Angee, Dev_LATea_princess
ikonkaKomentáře (6)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Z nějaké knížky mi uvízla slušná myšlenka (Remarque - Jiskra života asi), že v koncentráku většinou přežili ti, co se těšili na osvobození, konec války. Odevzdaní a neteční pesimisté umírali jako mouchy.
Každý den (nebo obden? :) se alespoň trošičku na něco těšit, třeba kravinu, to je jedno... Něco na tom bude, myslím si.

06.03.2012 10:10:43 | Aťan

líbí

Přemýšlíš dobře. I ten nejhorší den však stojí za to žít. V dnešním světě se jak mor šíří špatná nálada, faleš, závist. Pojďme to změnit. místo mračení se zkusit na někoho usmát a alespoň jednou denně udělat alespoň malý dobrý skutek. Jen tak pro svou radost.

04.03.2012 13:46:58 | korzar

líbí

Bohužel nikdy nebylo dobře. Jen když jsme byli mladší, všechno se nám zdálo jednoduší protože jsme měli nasazené růžové brýle přes které bylo všechno v pohodě a nic jsme řešit nemuseli. Jak se řiká, za kopcem je tráva zelenější, když jsme mladší chcem být starší, když jsme starší vracíme se do minulosti a hledáme v ní útěchu. Problém je, že v minulosti útěchu nikdy nenajdeme, jelikož většinou je tu od toho aby nás dojebala a zničila vše dobré a naivní co nám zbylo :) Proto je nejlepší soustředit se na přítomnost, i když není nejkrásnější, stále se sní dá něco dělat. Bohužel, s minulostí nic neuděláme.

29.05.2011 23:04:00 | Defeaterka

líbí

je moc dobře že si toto všecko uvědomuješ, myslim že každý prožívá něco podobného a je hodně důležité o těchto věcech mluvit aby se z toho člověk nezbláznil, snad už je to tedka o něco lepší

21.11.2009 16:44:00 | losscar

líbí

někdy je zle, někdy je hůř... semtam je o co stát a člověk je rád na světě... ale, i když je to těžký, nejde porovnávat minulost, přítomnost a budoucnost... paměť je jen nástroj k tomu, abysme nedělali stejný chyby... když se používá jinak, tak to prostě bolí - jak člověk stárne, tak čím dál víc... takže důležitej moment je vždycky TEĎ, protože zrovna žiješ (budoucnost i minulost jsou už/jěště zkreslený představy)... věci se prostě musí postupně a promyšleně řešit... některý se daj i přetrpět... jiný ne
pro všechny, který zrovna něco bolí je tohle výše jen pitomý chytračení (poslal bych se s tím teď třikrát denně do ...), ale když má člověk zrovna moment s čistou hlavou, zjistí, že na tom něco je

03.11.2009 22:14:00 | drsnosrstej kokršpaněl

líbí

tal jsem v tom věku, kdy vidím problémy kolem sebe a bojím se že nikdy štastná nebudu...

03.11.2009 13:54:00 | W.O.K.O.

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel