Přetvářka jako můj plášť

Říkám si,že až vše skončí a bude to zamnou,půjdu s hlavou vztyčenou a budu si zpívat píseň veselou.
Budu ráda že je konec,ale stejně zas otevřu další kapitolu mého života a zase se budu trápit.
Usínat s brekem a ráno se uzavírat do svého nitra a nechtít ke svému srdci nikoho pustit.Obléknu si černý plášt ze svých myšlenek,udělám si velkou bublinu kolem sebe a nenechám se ovlivnit druhými.Dám si kafe a s každým douškem budu pociťovat že mi v krvi stopupá hladina kofeinu.Hodím učebnice do tašky a něco k svačině.Půjdu do školy a cestou si koupím pití.Celý den se budu tvářit pohodově a vesele.Tak to půjde den co den.Možná to jednoho dne nevydržím a praskne mi z toho hlave,pukne mi srdce a kdo ví co ještě...možná tím nikomu ublížím,ale snad mi to odpustí...Protože tuhle přetvářku ukončit nemůžu,ikdyž bych chtěla.Nejde to,nechci se už spálit.Už tolik lidí mi podrazilo nohy,nechali si mě vychutnat a nevadilo jim že mě srazili na dno.Bylo jim to fuk.

A teď když už se mi pomalu všechno vrací k dobrému,si zase nenechám podrazit nohy.