Hra na život

Jen procházím, jen nahlédnu. Pak koukám vnukovi přes rameno, jak si hraje na počitači jakousi hru. Virtuální krajina na obrazovce je zabydlena postavičkami, které se pohybují podle toho, jak se klučinovi zamane. Všechno vypadá tak skutečně - klik, klik... a figurky konají, jak si dítě přeje. Napadá mě - ale, co když i my...?

XY milionů světelných let vzdálená planeta je místem zabydleným superinteligentními tvory žijícími v jiném čase, v jiném světě. Ale přestože jsou tělesně poněkud jinačí než my, jsou také tvořiví a hraví. Vytvořit virtuální vzdálenou galaxii a v ní modrou planetu - to byla vlastně rutinní záležitost. Nejprve tam pěstovali zájem o fyziku a botaniku. Energeticky to zvládli úsporně - k napájení postačilo jediné Slunce, k němuž přidali pár jiných planet. Trochu to rozpohybovali a kolem umístili několik dalších galaxií, aby měli do budoucna ,,založeno,, ještě na další a komplikovanější hříčky v jiné specializaci.
Na modré planetě je chvíli bavili dinosauři - ale brzy se omrzeli - byli moc primitivní a zabírali moc místa. Podle jednoduchého, velmi variabilního systému pak nově zabydlovali svůj ,,zábavní svět,, nesmírným množstvím různých živočichů.
Tvůrcům života na modré planetě se jejich nápad vyplatil a dosáhli skutečného úspěchu. Každý jejich superinteligentní spolu-žitel má na hraní tolik lidských figurek,kolik potřebuje. Podle toho, jak složité, smutné, veselé i jiné divadélko si s nimi hraje. Ti, co mají zájem o rostliny, si pěstují na modré kouli přírodu, jiní si hrají s živočišnými druhy - atd. Na své si přijdou milovníci krimi i romantici, o komedie, žabomyší i skutečné války ani o dramata není nouze.
Barvitý mnohotvárný život na modré planetě je prozatím schopen uspokojit nejrůznější zájmy hravých uživatelů, i když i to už tak docela neplatí. Pokusy vynést životy človíčků mimo základní virtuální prostředí jsou však prozatím v plenkách a na okraji zájmu.
Nebo ne? Ani nevím - tak si jdu raději uvařit kafe, mám na něj chuť. Možná, že XY milionů světelných let vzdálený superinteligentní hráč někde udělal ...klik, klik... - nebo to znělo trochu jinak. Přesto jsem se zvedla ze židle. Že je to blbost? Tak ať - když mi moje kafíčko zachutná, potěší mě to - a toho vzdáleného třeba taky, když to tak chtěl.
Nebo je to úplně jinak? - Co na tom záleží... co nemůžem změnit, nechme tak.