Milovat není totéž co být milován

Kolkokrát se stává, že lidské partnerství se dává v částečnosti. Proto, že partnerství je částečné, dochází ke složitým situacím. Složitosti z partnerské částečnosti jsou dílem lidské nejednoznačnosti. Lidé se jen těžce, a pokud vůbec, vyjadřují o citech a o tom, co ke druhému cítí. Mnohočetně se to dá pozorovat na vzorku dnešní společnosti.

Dva lidé spolu žijí a přesto zjišťují, že poutavost lásky, která dříve mezi nimi byla, se vytrácí jako čerstvě spadlý sníh. Láska se nevytrácí díky problémům, ale díky tomu, že nikdy nebyla. Vše, co dva spolu žijící lidé považovali za projev lásky, byl projev spekulující a rafinované vypočítavosti. Není již nic, co by celek lidské dvojičné soudržnosti pojilo v celek. Láska se jako kategorie lidského života přeměnila a nastoupila zástupná kategorie, poukazující na danost, totiž kategorie "pseudo"... Tato pseudo kategorie lásky, alias pseudo-láska, má v dnešní době sílící význam u celku společnosti a všech existujících lidí.

Nevyznačuje se svou evidencí, ale svou skrytou silou a rafinovaností. Pseudo-láska vyžaduje to, aby původní láska odezněla. Aby se staré schéma zhroutilo a nastoupilo nové.

Taková pseudo-láska, odhalující se ze skrytosti sebe samé dává pochopit, proč původní láska musela postoupit do pseudo-lásky. Protože láska v celkovém kolapsu a zničení hodnot jako chabá neobstála.

Doba hmoty, peněz, mocenského úsilí, horlivé produkce a zvýšené (sebe)aktivity dala poznat, že láska se stala přežitkem, historickou záležitostí. Nyní na její místo postoupila pseudo-láska, definovaná jako nástupnice s odlišnými projevy.

Projevy pseudo-lásky jsou ve zvýšené míře obrazem dnešního lpění a zpupnosti lidí. Obdiv, který lidé vznášejí, směřuje do roviny užitku, sebelásky, zvrhlé a promiskuitní sexuality a do nebývalých koutů lidské existence. Původní pojetí, možné a užitelné k znovunapravení situace muselo projít radikálním procesem destrukce. Bez něj by totiž někdo mohl obnovit tradiční pojetí lásky a tím narušit současný proces vývoje společnosti.

A proto není náhodné, že se dnes setkáváme s jevem zvaným neláska či citová odluka. Milovat není totéž, co být milován. Můžeme milovat, dle tradičního schématu, a přesto to není tatáž situace, jako milovat a být milován, tedy původní kompletní a úplné pojetí lásky s jeho projevy. Jimiž jsou náklonnost, tolerance, ochota k porozumění, trpělivost a především pocit osamocení.