pět dní

Psal si ty řádky,říkal si ta slova a přes to tě nezajímalo proč a jak.Bylo ti to snad jedno,možná jsi se jen tím nechtěl zaobírat,ale kdo jiný než ty???

Už je to skoro pár let a ty jsi to nevnímal,bral si to jako samozřejmost jako to,co mělo být normální,ale já jsem to tak normálně neviděla.Né nadarmo mi asi říkali,že nejsem normální.A možná je to fain,být někým jiným,schovat se pod roušku nevědomosti,smíchu.Každopádně vím,že pak všechny rány méně bolí.I ty tvé.

Žiju si svůj život osaměle a bez cíle.Toužím po věcech, co nikdy mít nemůžu,po něčem,co je nereálné.Nebo snad je?Jen proč je vždy těžké o tom někoho přesvědčit?Cožpak to nepozná na mojí tváři?Cožpak neumí číst v mých očích?Kam zmizela láska?Kam zmizel ten cit?Ta naše touha,to objímání,naše sny?Sliby?
-Neexistují-
Plácám se ve vzpomínkách,v tom všem. Zachovala bych se jinak?Ano?Ne?Směju se sama sobě,jak jsem byla najivní.Jak malé dítě.Nebo jím jsem?Chci něco a pak zase to…vím co chci?
-Ne-
-Nežiji-