Vánoční úvaha o písmu

Je mi 17 let. Mám tři sestry a čtyři bratry. Naše rodina bydlí v sumerském městě Uruk. Nemám bohužel žádné kamarády, vrstevníci se mi většinou posmívají. Děti a dospělí vlastně také. Mívám totiž často vidiny, jen malý bratr Ezak je ochotný mě vyslechnout, ostatní mi nadávají do pomatenců. Celý den se sourozenci pomáhám rodičům na poli, ale večer si zalezu v chýši do kouta a dokud na to vidím, píšu. Začátky byly těžké, ale teď už zvládnu víc než 700 znaků. Nejmladší bratr Ezak mi vyrábí čerstvé hliněné tabulky, abych měl více času na psaní. Dnes se pokusím napsat VÁNOČNÍ ÚVAHU O PÍSMU.

Asi za 3487 let se narodí Ježíš Nazaretský, doufám. A také tuším, že země kolem mě se jednou bude jmenovat Irák. Tato hliněná tabulka, do které píšu znaky upraveným klacíkem, bude nalezena dva tisíce let po narození Ježíše. (Možná až o Vánocích 2009?)

Milý nálezče této hliněné tabulky - ve tvé době budete používat 11 základních písem: 1. čínské logogramy, 2. japonské písmo, 3. písma jihovýchodní Asie (např. jávské atd.), 4. mongolské písmo, 5. tibetské písmo, 6. moderní indická písma, 7. kúfské arabské písmo, 8. etiopské písmo, 9. řecké písmo, 10. Cyrilici a 11. latinské písmo.

Pět a půl tisíce let má lidstvo možnost domlouvat se nejen pomocí znaků a písmem, víš to sám, neznámý nálezče této hliněné tabulky v IRÁKU. A teď se kolem sebe rozhlédni. Co vidíš? Válku? Tak buďto celá léta blbě píšeme, nebo blbě chápeme. Nejspíš obojí.