Proč nás nestrhne?

Řeknu vám,
moji milí,
na mozek mi nejde,
co se kolem děje.

Jako zum zum nebo ostří chlupatých ještěrek.

Byl jeden kluk
co nechtěl se kát.
A když se kál, vzlykal,
vždy však do noci pak čekal
až číše sama přeteče.

Dlouho už na to čekám,
tak jako on, tak jako my.
A nic.

Tupým nožem tupost nenabrousíš.
Také co naplat, dětmi nezatopíš.

A tak tu zas sedím
a čumím před sebe
tak jako on
tak jako my.

A zajímalo by mě,
kdy už konečně,
kdy už se to stane.

A nejsem zlý, ani poťouchlý.

Chci říct, není nad ty dny
kdy víno už už k okraji sahá
ale co mě se týká
nemám už co říct.

A jen se ptám,
moji milí,
proč jsme tam kde jsme,
proč vír nás nestrhne
mnohem dříve,
jak už dávno
mělo se stát?