Doteky duchovních světů 5

Při práci v pekárně jsem také pracoval v mísírně,což byla samostatná místnost,kde pracovali vždy dva pekaři.Tam jsem se seznámil a pracoval s člověkem o kterém jsem si myslel,že je snad blázen.Tvrdil o sobě,že je těžce nemocný a že za nepříliš dlouhý čas zemře nepříjemnou smrtí.Odmítl léčení,které by mu prodloužilo život a snažil se svým blízkým vzdálit,aby na něj nebyly vázáni a on na ně.On jakožto nemocný nemusel chodit do práce,ale pracoval a vědomě si zkracoval život.
Během přestávek mi začal vysvětlovat svůj postoj a vyprávět něco,co bylo z mého hlediska báchorkama.Byl vysoce postaveným duchem,který na Zemi žil za trest a měl zemřít nepříjemnou smrtí.Říkal,že ví že mu nevěřím,ale časem všechno pochopím a tak mi vyprávěl dál a já vše poslouchal jako pohádky pro ukrácení dlouhé chvíle.Za trest žít na Zemi ho poslali Oni,ale neřekl mi kdo jsou ti Oni a ani zač mu ten trest udělili.Jeho vyprávění byla zajímavá a dobře se poslouchala a já,protože jsem jim nepřikládal ani zbla pravdy,jsem si říkal že bych mohl mít,pokud bych byl spisovatelem,neuvěřitelné náměty,které se v literatuře snad celého světa nevyskytují.Ke svému vyprávění mi přidal i pár předpovědí pro blízkou budoucnost a zajímavá moudra nad kterými jsem se v duchu smál.Já jsem už nevěřil ani na jeho nemoc,ale hlavně termínu jeho smrti,který mi udal.
V pekárně brzy skončil a jeho předpovědi se pravidelně plnili až se vyplnili všechny a na to zemřel v termínu,který si přesně určil.Značně to mnou otřáslo,protože neměl lehkou smrt a já jsem věděl,že se na ni těšil,aby ji měl co nejdříve za sebou.I když jsem to nemohl duševně strávit,věděl jsem najednou,že všechno co mi vyprávěl nebyly báchorky,ale všechno bylo skutečnou holou pravdou.Když se snažil od sebe své blízké odehnat,nebylo to proto že by je neměl rád,ale proto aby je chránil a sobě umožnil snáze odejít.Námi opěvovaná Láska by ho připoutávala k nim a tím i k Zemi a on se potřeboval od Země co nejlehčeji odpoutat.Byla v něm neskutečná síla.
Od té doby jsem musel nad jeho vyprávěním přemýšlet a vše začalo logicky do sebe zapadat.Samotné přemýšlení se časem u mě změnilo v meditace,tedy něco co jsem nečekal.Z jeho vyprávění vycházím i při svém neumělém psaní,ale je mi jasné jaký dopad by mělo,kdyby mi mnoho lidí uvěřilo.Což jak vím se nestane.Lidé jako celek musí zatím zůstat v nevědomosti,ale určité věci mohu napsat a také píšu a napíšu.
Časem jsem si uvědomil,že já sám jsem se dvakrát v životě dotkl nejbližšího duchovního světa.Jednou jako malý kluk a podruhé už jako dospělý při dárcoství krve,kde jsem zkolaboval a kde jsem zdravotnímu personálu od plic vynadal,že mne přivolali zpátky,protože tam kde jsem byl se mi líbilo.V transfůzní stanici jsem také odbyl jednu zdravotní sestřičku,která se zajímala o případy lidí s poznatky z druhého světa.Popravdě bych jí neměl ani co vyprávět,protože jsem si nic nepamatoval a zůstali mi jen pocity a nejasné útržky vzpomínek.Díky svému Známému vím,že jsem vynadal těm nepravým,protože jsem pochopil kde jsem byl a odkud mne i s amnésií podruhé v životě vykopli zpátky.
Můj život se změnil.Svou ženu se synem jsem nechal odejít k jinému,s kterým je šťastnější a já,ač to příbuzní nechápou,ji stále pomáhám,ale vím že vazby,které by mne měli vázat,budou slábnout.Vím,že bát se smrti je hloupost a nejlépe je odejít klidný a vyrovnaný.