Zklamala jsem se v Tobě

Uvažuju nad tím,kdy jsem Tě vlastně poznala.Už vím,budou to dobrý dva roky.Tenkrát si mě zaujal svým milým a kamarádským pohledem.Byl si můj nejlepší internetovej kamárad.Dobře,uznávám,nikdy jsme se nesešli i přesto,že nás od sebe dělí pár hloupých nicotných kilometrů.Po pár dnech dopisování,jsem poznala jak seš úžasnej a citlivej kluk.Vždycky když jsem od Tebe našla vzkazík,srdce mi radostí nadskočilo.Milovala sem Tvé cenné rady,spolu jsme vždycky pomlouvaly celej svět.Kdykoliv jsem potřebovala, byl si připojenej a začal si mě uklidnovat a dodávat mi novou sílu.Díky Tvým lichotkám jsem si snad i trošku začala věřit a mít větší sebědomí.Vím je to ode mě nefér,protože mám už skoro tři roky přítele,ale já se do Tebe zbláznila.Zanedlouho sis našel přítelkyni.Už jsme si tolik nepsali,vlastně jsme se na internetu scházeli stále mín a mín.Dnešním dnem skončilo naše dvouleté internetové přátelství a proč?Jen kvůli tomu,že sis dal status,že nemáš zítra co dělat a seš jedno ucho na návrhy.Já jsem Ti odepsala,že bych Ti ráda poradila,ale mé rady NIKDO nedbá? A Ty? Promin,ale zachoval ses jako naprostej idiot a napsal věřejně na stěnu zpropadenýho facebooku,proč ti jako píšu takový blbosti a at ze sebe laskavě konečně přestanu dělat chudinku.Dobře,asi to moc řeším,ale nechápu to.Tímto,Tě Michale mažu ze svého života,mažu si Tě z přátel,kterých sem nikdy moc neměla,mažu Tvé telefoní číslo.Mažu Tě celého.