Smutek

Jsem naštvaný a smutný. Byli jste někdy naštvaní a zároveň smutní? Je to výborný pocit... Návaly beznadějného smutku dohánějí skoro k pláči, či k myšlenkám na smrt, ale vzápětí se ozve vztek, přímo animální zuřivost a vy chcete způsobit pláč a smrt ostatním. Jakmile se amok vystupňuje k dosti vysoké hranici, přebije to vše opět smutek. Depresivní, zničující smutek, jež je po chvíli vystřídán opět vztekem.

Tyto pocity neexistují náhodou. Svět, respektive ta koule bláta, která je domovem našeho pseudosvěta, ta planeta na níž se rozmnožil virus jménem lidstvo, to je tak špatné místo k životu, že si každé ráno po probuzení říkám: "Ale ne, opět jsem se probudil.."

Každý den jsem nucen se probouzet, po často probděných nocích, do hromady výkalů, jež jiní nazývají dnem. Do šedi, tmy, do toho bláta, v němž se nedá nadechnout... Poté vyjdu ven a vidím lidi, chodící, mluvící, všichni mluví jen o mně, všichni se dívají jen na mě, ale nevidí mě! Vidí jen schránku, shluk kostí, masa a orgánů obalených v kůži, schránku ze které je pozoruji. Jsem tam uvnitř! Ale nikdo mě nevidí, nikdo mě neslyší, nikdo nevnímá pravou podstatu. Podstatu ničeho.

Je mi na zvracení z těch falešných bytostí, jež se hrdě nazývají lidmi. Co je to lidství? Většina o něm nemá ani ponětí, oni jen žijí. Alespoň jednou za život bych chtěl potkat opravdu dobrého člověka, čistou duši, který nikdy nejednal se zlým úmyslem, alespoň jednou!

Želbohu, pokud takový člověk existuje, je nejspíš považován za blba, vždyť normální moderní člověk si přece nemůže vážit věcí, jako jsou čestnost, úpřímnost, či třeba šlechetnost. Tupé, tupé okolí! Přiveďte ho ke mně, já jej budu nazývati bohem!

Ale... nikdo nikoho nepřivede, nikdy se nikdo neobjeví. Nikdo. Nikdo! Jak krásně to slovo zní, nikdo. Nikdo! Nikdo! Myslím, že by mělo být více nikdo a méně někdo, vždyť za někdo se může skrývat tolik věcí, tolik zla, tolik nenávisti, tolik zklamání. Kdežto nikdo, za tím se může skrývat jen nic, které je skvělé, vždyť nic je výborné, za nic se nic neskrývá, nic je čistota, z čehož plyne, že čistota je i nikdo. Tak proč, ptám se, proč býti někdo, když můžu být čistý. Čistý nikdo.