sebevražda, jako právo na život.
sebevražda, jako právo na život.
Anotace: pokud si nepoložím správnou otázku, nevidím problém
zkoumáme a píšeme knihy o důvodech k odchodu a jsme připraveni tuto „nebezpečnou” tendenci potlačit za každou cenu. jsme dotlačeni obecním míněním vynakládat šílené prostředky na „zachranné” akce... vynecháme prosím nezletilé, kde o zodpovědném rozhodnutí nemůže být řeč.
základní právo na život a základní právo odejít, čiže smrt. křesťané to mají jednoduše vyřešené a tudíš s nima vést diskusi v tomto bodě nelze aniž bychom se dotkli samotné existence boha. jenomže půlka východního světa nezdílí náš zachraňující komplex, jako pozitivní. jsme natolik zahledeni do sebe, že si ani nepřipustíme myšlenku kdy svobodná vůle mj. může vést k poslednímu odchodu bez návratu.
minulý „inteligentní” režim jednoduše vyřešil problém sebevrahů zavřením těchto aktérů do blázince alespoň na nějaký čas. my jdeme dál a ve své spupnosti jsme přesvědčeni o dobrém skutku páchaném na sebevrahovi.
při různých číslech seřazených do statistik se jen neradi koukáme na druhou stranu, čiže pohled na další osud těchto aktérů. co s nimi bude zítra a za rok. ano píšeme o nich studie s vlastní potřebou domoci se pravého důvodu odchodu. proč? proč to potřebujeme pitvat? proč máme pocit, že i násilím pomůžeme těm lidem spět. proč?
proč se kupříkladu nestaráme o výjimečné děti pravidelně šikanované průměrnou většinou. a nemusí jít „pouze” o fyzickou šikanu. tyto děti potřebují na začátku pomoc aby ji pak mohli tisícnásobně vrátit. my dokonce jsme přesvědčeni, že vyčleňováním těchto jedinců- budoucí možné elitě národa- pášeme jakousi nepravost na zbytku tupého stáda nechtějícího se učit vůbec.
jednou už jsme přesvědčeni o nesprávnosti sebevražedného počínání a tak budem zachraňovat proti vlastní vůli a za každou cenu. je jich relativně málo a tak se na ně můžem zaměřit.
na druhou stranu stojící armáda SKUTEČNĚ potřebných, a je tak veliká, že na každého se prostě nemůže dostat. prostě to tak je. nejen že je to bohapusté plýtvání prostředků a lidí kteří můžou v danou chvíli být potřebni jinde, ale hlavně je to zasahování do „svobodného" rozhodnutí jedince.
etická stránka problému je pouze v nás vměšujících se. nemalým problémem jsou společenské dopady, kterými jako hlavním argumentem mávají vládci, kterým sebevraždy nelichotí.
nebojte se, vaše oprávněné zděšení nad legitimitou dobrovolného odchodu z tohoto světa zdílí naprostá většina těchto končin. jen nezaměňujte svobodnou vůli s problémem eutanázie. o té opravdu nechci psát.
Komentáře (19)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Až ti bude blbě, přijde kouzelný Aťan z pohádky, v jedné ruce tullamorku a ve druhé Jason's Scotch.
08.12.2010 22:23:00 | Aťan
naposled-
uvědom si aťane, že je to, to jediné svobodné zásadní, nezvratné rozhodnutí, kterého jsme schopni....
na všechny ostatní musíte být dva... a pokaždé je to jen otázka kompromisu, který se v daném okamžiku jeví pochopitelně, jako svobodné naše rozhodnutí...
věřící, a to jakéhokoliv vyznání snad mají podobné rozhodnutí navíc a to ve své víře...
08.12.2010 19:29:00 | slavekmiloslav
ne, nechce se mi odcházet. leda kolem světa.. ale odtud jsou známé i návraty..
ale k smrti se naštvu když mi , až příjde mi ta chvíle, tak akorát, když mi do ní bude někdo, kdokoli kecat ...
08.12.2010 19:12:00 | slavekmiloslav
Vytasil jsem do boje, páč jsem to pochopil tak, že by bylo lepší, abychom jim do toho nežvanili. Myslím, že slávek chce v klidu zemřít, aniž by mu někdo radil - plyn ne, bouchá to... lepší jsou prášky, ale je po nich blbě... apod. :)
Já už jsem si svou smrt zvolil - jednou ráno otevřu ve své pozlacené pracovně trezor (plovoucí mramorová podlaha) a nechám se zavalit prachama.
08.12.2010 18:32:00 | Aťan
Nikde se neříká nekecej jim do toho, naopak je to žádané. Myslím, že už je tu k tomu vše napsáno. Ti lidé potřebují pomoc. Slávek říká jen, že na to mají právo; neříká, že bychom je v těch problémech měli nechat utopit.
08.12.2010 08:12:00 | Unyle Pěl
Já vím, že jsi vyjímal nezletilý, ale kdyby dcera začala blbnout teď ve 30, taky bych jí do toho kecal - a jsem si jistej, že ne sám, protože ji máme rádi. Možná se pletu, ale tak nějak vnitřně cítím, že ani moji nejbližší by mě nenechali ve srabu. Ale uzly se pro jistotu naučím, samozřejmě :)
07.12.2010 20:03:00 | Aťan
ale to jsou přeci nezletilí.... za ně jsme přeci zodpovědni... krom toho jsem je vyjímal z této úvahy....
a jinak máš pravdu, že jediný kdo má právo "zasahovat" jsou milující a rodina.... a tady právě bývá nějvětší problém...
07.12.2010 19:52:00 | slavekmiloslav
No, jaké právo jim máme do toho zasahovat? První co mě napadá - protože je máme rádi.
Moje nejstarší dcera (z prvního manželství) ve 14 letech zmizela. Doma rozepsaný domácí úkol, žádný dopis, nic. Policisté druhý den ve vrtulníku s termovizí, já s jinými policisty chodil po oblíbených místech dcerky, běhali jsme po lese, chodili kolem rybníka... policajti se rozmýšleli, jestli prohledat dno. Ač ateista, modlil jsem se k Bohu, ať mě holku nechá na živu.
Třetí den v noci přijela ke mně na vypůjčeném kole, bydlel jsem jinde, exmanželka už 2 roky byla vdaná za jiného taťuldu. Do rána jsme s dcerou probírali téma "sebevražda".
Dnes mám od ní 2 vnoučata, zeťák je šikovnej, postavili si barák a jsou v pohodě. Já taky.
Má to smysl sebevrahům do toho kecat, věř mi.
P.S. Policajti mně odpustili 200tis. škodu za pátrání.
07.12.2010 19:43:00 | Aťan
=ať se tedy pozabíjej, nebudeme jim do toho kecat, abychom jim nenarušili osobní svobodu=
zase otočeno- prvním řadě mluvíš o skupině, o nějakém hnutí, o hromadě lidí. ale když vynechám nábožeské fanatiky čekající na konec světa... tak se jedná vždy pouze o jednotlivce. a u těch nikdo a nikdy neřeší a nebude řešit jejich skutečné problémy, jejich vnitřní pohnoutky. a v jejich případě jaké máme právo jim do toho zasahovat.?
07.12.2010 19:22:00 | slavekmiloslav
Nějak se mi příčí myšlenka, ať se tedy pozabíjej, nebudeme jim do toho kecat, abychom jim nenarušili osobní svobodu. Tady to trochu drhne. Něco jiného je situace smrtelně nemocného člověka v šílených bolestech, který bere smrt jako vysvobození. Duševně nebo finančně zdecimovaná osoba - tam by se něco dělat dalo, dokonce mělo, myslím si.
Nahlédl jsem do odborné literatury:
Suicidanti (sebevrazi) často pociťují bezradnost, strach, beznaděj; jejich myšlenky se upínají pouze k tomuto východisku. V mnoha případech mají sníženou hladinu serotoninu (sloučenina sloužící ke komunikaci mezi neurony; lze řešit antidepresivy). Pokud pojímají sebevraždu jako prostředek k vyřešení svých problémů, lze jim velmi účinně pomoci. Určité úskalí je ale v tom, že odborník sice člověka od sebevražedného pokusu odradí, ale už mu nezajistí, aby byl ve svém současném světě schopný žít. Každopádně platí, že se má o sebevražedných myšlenkách a tendencích hovořit. Tím se suicidální jednání nespustí. Jinak ale tento "pes", když štěká, tak i kouše – neboli proklamace a hrozby sebevraždou je třeba brát velice vážně. Až 60% „štěkajících“ se o sebevraždu minimálně pokusí.
Více na webu:
http://www.sebevrazda.psychoweb.cz/
07.12.2010 18:47:00 | Aťan
...právě jsem si koupil solidní provaz a mýdlo Elida, vzpomínám na Skauta, jak jsme se učili uzly:
http://www.google.cz/images?hl=cs&rlz=1G1GGLQ_CSCZ335&=&q=opr%C3%A1tka&um=1&ie=UTF-8&source=og&sa=N&tab=wi&biw=1024&bih=594
07.12.2010 17:56:00 | Aťan
k Aťanovo pozn. k pročištění....
ještě mně napadla varianta: samopročištění..... a s tou bych i souhlasil
07.12.2010 17:01:00 | slavekmiloslav
beru tvůj pohled tak Aťane jako protinázor. z tvého pera zní má úvaha dosti drsně. zajímavé, krapítek manipulativní.. smutné je, že ve své podstatě máš pravdu.
dodatek "aby se tu pročistilo" je taky dosti filmový, posouvá můj poukaz na svobodu nejzákladnější- o svém žovotě- někam do ateliérů ...
07.12.2010 16:16:00 | slavekmiloslav
Dovedu si představit, že ne všichni chtějí žít, ale nedovedu si představit definici přirozeného výběru. Kdo nechce žít ať se zabije, aby se nám to tady trochu "pročistilo"? (ber to jen jako protinázor k diskusi)
07.12.2010 15:47:00 | Aťan
Souhlasím a přijde mi právě navýsost nesobecké. Mě se taky nikdo neptal, toužím-li být vzdělán. A i kdybych pociťoval dluh, myslím, že společnost by měla být natolik velkorysá, by mi ho odpustila.
Ostatní, co budou brečet, budou brečet kvůli VLASTNÍ ztrátě..
07.12.2010 14:23:00 | Unyle Pěl
ukazuju pouze na obecným míněním zapovězené právo volby. proč si nedokážeš představit, že ne všichni tady nutně musíme být...
přirozený výběr..
07.12.2010 04:04:00 | slavekmiloslav
Na sebevraždu pohlížím z té strany, že něco špatně se stalu PŘEDTÍM. Možná se někdo vměšoval moc, možná se někdo naopak vměšoval málo. Je to moc složitá a citlivá otázka, proto ani odpověď nemůže být jednoduchá, natož necitlivá. Obecně se o tom blbě mluví, nejlepší by bylo si vzít jeden jediný konkrétní případ a na něm se pokusit demonstrovat, co se stalo špatně.
Když mě bylo asi 23, mé přítelkyni se oběsil 30letý bratr. Šňůru od županu omotal kolem kličky od skříně a v polosedu se oběsil. Všichni příbuzní a známí jako zázrakem najednou věděli přesně, co se mělo dělat, aby k ničemu podobnému nedošlo. Pozdě, samozřejmě.
A jak je to teď, v této chvíli? Pro koho budeme mít výmluvu - už je pozdě?
06.12.2010 22:34:00 | Aťan
K této otázce bych se rád vyjádřil, obzvlášť, když jsi zmínil křesťany, kteří to prý mají nadiktované... Je na jednu stranu velmi jednoduché a líbivé říci, že člověk má mít právo "svobodně odejít ze světa". Asi bys dokázal taky definovat, že jen za předpokladu že se k tomu svobodně rozhodl, z vlastní vůle, možná když si to taky dobře promyslel...
Jenže tvoje úvaha platí snad jedině v případě Robinsona na opuštěném ostrově. Ten je skutečně svobodný ve svém rozhodování, závislý jen sám na sobě a také jen sám sobě odpovědný.
Ale jakmile se bude jednat o člověka uprostřed společnosti, už to není tak jednoduché. Například společnost takovému člověku platí školu. I když se bude dělat školné na vysoké škole, stejně stojí základní a střední vzdělání dost podstatné peníze. A takový člověk se nechá vyučit a pak si řekne po zralé úvaze, že ho svět nebaví a hodí si mašli... Sorry společnosti, sorry daňoví poplatníci, měli jste se mě zeptat předem... milion v tahu...
A co třeba takový živitel rodiny... jsou na něm závislé dvě malé děti a on si řekne, že už ho to na světě nebaví a skočí si z okna... dětičky, máte smůlu, starejte se o sebe samy...
Z tvé úvahy čiší především sobeckost... já se rozhoduju, já mám právo, já si chci i o smrti rozhodnout sám... Že také existují jiní, kteří do tebe vložili hodnoty, kteří jsou na tobě závislí, kterým tvá smrt způsobí újmu, to tě vůbec netankuje. A to nemluvím o tom, že když se ti to nepovede, bude tě společnost léčit a starat se to tebe... To ani nemluvím o tom, že existovala nějaká matka nebo otec, kteří si s tebou dali dost práce, aby ses naučil mluvit, jíst příborem a nebyl z tebe kretén.
My křesťané k tomu přistupujeme právě obráceně... stejně jako se tě nikdo neptal, zda se chceš narodit, nikdo se t ěnebude ptát, zda chceš umřít. A prostě když tu jednou jsi, tak tě nekdo musel vypiplat, investovat do tebe dost peněz a vložit do tebe své zkušenosti, abys měl co zúročit a ty bys prostě měl tuto záležitost nejprve splatit a pak teprve páchat sebevraždu... a když to člověk vezme do detailu, tak málokdo opravdu svůj dluh rodičům, učitelům společnosti a dětem zaplatí dřív než stihne umřít přirozenou smrtí. Většinou umírá a má na vůči svému okolí ještě dluhy...
06.12.2010 11:18:00 | Daniel S.