Čas zahojí i velké rány, ale jizvy zůstanou

Mozek, úžasná "věcička", umožňuje nám mnoho fantastických věcí v živočišné říši nevídané.Na druhou stranu-nemůžeme ho nějak moc ovlivňovat.Nemůžeme si říct "Tak a tuhle vzpomínku si smažu."...Je to, ale pěkný námět na sci-fi film.
Všechny bolesti na srdci, pocházejí z mozku.Paměť, ano, ta za to může.Všímám si, že si pamatuji široké spektrum věcí, ale mám pocit že převažují ty záporné.A proč?Je to snadné, špatné zkušenosti v nás nechají hlubší ránu.Bylo by krásné mít v mozečku, takový koš, jako na ploše monitoru.Jen tam přetáhnout "nechtěnou" složku a dát "Vysypat koš"...To by byl panečku život!Jenže realita je jiná, bohužel.Proto se musíme naučit žít se vším všudy.Nejjednodušší to mají lidé, co se nad strasti plnými situacemi umí povznést a s klidem je přejít, což sem například já.Jenže, tohle také nejde "provozovat" věčně.Jednou se musí pohár přelít...A v případě že k tomu u mě dojde, tak si dost ničím život.Začnu mít návaly upřímnosti a to pak nevím kdy mám dost.Ke všemu sem podrážděná, takže při sebemenším náznaku buzerace vypěním a už je tady hádka.Takovýhle emocionální výpadek většinou trvá zhruba 3 dny...Jenže, námět zněl "Bolest na duši"...Podle mého nejzdravějšího úsudku, je tahle bolest horší než ta fyzická...Protože, když se někdo řízne do prstu, tak se to zahojí a zůstane jen jizva, jenže když nám někdo ublíží, tak nás to změní.Nechá to na nás stopy, už nikdy nejsme stejní, ovlivní to náš budoucí život...