...co to dělám se svým životem?!

Roztrhaná duše, zahalená v závoji bezcitného požitkářství. Tělo ještě poskvrněno včerejší nocí a těmi dalšími, co budou následovat. Stud mísící se s chtíčem, pach sexu linoucí se všude kolem… Bolest. Promiskuita….. je to způsob k zapomnění? Je to cesta k zahojení ran…? A co když to trvá tak dlouho, že jediné zapomnění je vlastní osobnosti… rozdrásané na kusy, mrtvou. Co když je to podvědomá obrana, proti té bolesti, ztrátě, zradě… Navenek silná, bezstarostná, bezcitná, uvnitř strachující se pustit si k sobě někoho dalšího. Tak jí ale nikdo nevidí. Jen jako tu děvku, co kdysi milovala…ale to bylo dávno. Dokáže to změnit, chce to?...jenom jestli v sobě najde sílu.