Deník, díl první

Můj milý deníčku,

potřebuju se ti svěřit s děním posledních dní, prvních tří týdnů nového roku.

Rok začal prožitím krásného silvestra, v kruhu nově poznaných lidí na nové škole.
Byl to můj první silvestr mimo domov a celkově s alkoholem. Nadmíru jsem se bavil, na chvíli docela zapoměl co všechno mi chybí. Celé to bylo zakončeno ne zrovna krasnou příhodou, co se stala mojí kamarádce, jež bych s hrdostí mohl nazvat slovem přítel.
Říkám si, že jsem docela šťastný člověk, ale malé zamyšlení nad aktuální situací odhaluje strašně slabé základy mého štěstí. Přijít o přítele by bylo dost zdrcující, popravdě nevím co by mi zbylo...
Druhý den, na popud mé již skoro půlroční touhy jsem se ozval své ex přítelkyni s nabídkou sexu. Byla akceptována a já si to užil, avšak i přesto jsem spadal do starých kolejí. Zapomněl jsem kdo vlastně jsem a trochu mě to mrzelo, nicméně jsme lidi a sexuální touha dokáže zastřít mnohá fakta.
Zase jsem mohl na chvíli proplouvat životem, s myšlenkou, že jsem udělal blbost a že ex přítelkyně stále cítí naději. Byl jsem to koneckonců já kdo to tehdá ukončil, ale to je jiná pohádka.
Mezi tím se u mě přes noc zastavila jedna kamarádka pro kterou dělám vše co můžu, nemá to v životě lehké a jsem rád že si mé rady bere k srdci a konstatuje, že fungují. Přes noc... vskutku jsem s ní nespal, možná jsem mohl, i ona to chtěla, jak jsem se poté dozvěděl, ale někdy to za to nestojí. A tak se z toho vyklubal večer plný myšlenek a povídání.
Sexuální touhy se však u mně objevují ve zcela pravidelných intervalech. Tak jsem si po dvou týdnech znova odkývnul s ex přítelkyni malé setkání. Trocha geocachingu neuškodí a tak jsme vyrazili, nebýt její přetrvávající přitalživosti, co na mě tak dobře funguje, by se možná ani nic nestalo, ale i tahle pohádka končila pod dekou a se spoustou výčitek. To jsem ovšem ještě neměl ani tucha co se přihodí týden následující.
Věčné poslouchání svých kamarádek o tom jak je tyranizují právě ti, kteří by jim měli být nejblíže je pro mě jako magnet. Snažím se pomoct kde můžu, snažím se dodat odvahu se slovy, že i člověk bez facebookové nálepky "ve vztahu s *****" má v tomto světě místo a naději. Ale asi nejsem ten motivátor, možná jsem pro spoustu nich vzorem toho, jak být v klidu a život si užívat, ale taky není všechno tak jak bych si přál.
Měl jsem docela radost, když jsem dokázal jednu zmařilou duši připravit o tu facebookovou nálepku (nutno dodat, že jsem pouze dal sílu k rozchodům s vidinou něčeho lepšího) a teď sleduju, že ti lidé umí být i šťastnými a o to jde.
Se snahou prokousat se zkouškovým jsem zrovna dvakrát nepochodil, alespoň byl důvod něco zapít. Jako pokaždé prohozená věta na schodech u večerního/ranního cigárka s kamarádkou jsem to bral jako vtip, avšak on to vtip nebyl a tak se šlo pro rum. Tušil jsem, že zrovna dvakrát nejde o rum. Snad se to týkalo mého vychloubání, že snad udělám každou, což si mimo jiné vskutku myslím, ale takové věci jsou o skutcích.
Po chvilce pití, když jsem ve své hlavě začal lítat prostorem přišla i záminka, lechtání, tak jak ji znám že funguje. V okamžiku prvního polibku je pak byla záminka pryč a začal zcela odlišný koloběh situací.
Záminka byla snad zkouška mojí ruky, což ve mě vyvolalo zvláštní pocit od zadané holky, sic podle mého ne zrovna šťastně zadané, ale tak jako tak zadané. Ale zkousnul jsem to, přeci jen, pro mě jsou takovéto testy velkou výzvou a nenechávám je jen tak napospas a tak jsem se zkoušel činit.
Avšak člověk chce stále víc a víc, a tak i v tuto chvíli se na mě řítila myšlenka, že chci sex. V duchu jsem se bránil, protože jsem byl sám jednou podvedený, ale chuť tak nějak vítězí a já se nedokázal bránit, ba naopak, snažil jsem se to podnítit ještě víc. Použil jsem spoustu metod a ku mému překvapení fungovaly skvostně, což mou chuť ještě podpořilo.
V momentě návrhu análního sexu (který vskutku neumím odmítnout) jsem se zasnil jako nikdy, kdybych však dopředu tušil, že zažiju nejlepší sex svého dosavadního života, asi bych neváhal ani navteřinu, což jsem také splnil a náramně jsem si to užil. Dlouho jsem ze sexu neměl opravdovou radost, avšak pořád tu byla a je ta myšlenka, že jsem byl na cizím a toho člověka by to mrzelo trošku víc, možná i mou čelist, kdyby to věděl...
Jenže, co v takovou chvíli člověk zmůže? Stalo se, vrátit se to nedá, pro mě to bylo přínosem, sic jsem nenaplnil původní záminku, jak dobře to umím s prsty. A nejspíš jsem to nebyl jen já, komu se takový sex líbil. Což zcela zvolně směřuje k citům, ale nikoli citům lásky, ale porovnaní.
Stále cítím každé její neštěstí a strašně mě mrzí, že není tak silná jako já, aby dokázala být svobodná. Já o ni nestojím, ale o jednu věc ano, chci aby byla šťastná a je jedno s kým. Hlavně chci zachovat naše přátelství. Taky vím, že existuje spousta mužů kteří by pro takovou holku snesli modré z nebe. Ano, asi i já, ale je tu ještě jeden problém...
V posledních dnech jsem rozmýšlel, má moc zkoušek, a pořád dělá všechno jiného než učení. Věřím, že ty zkoušky udělá, avšak je tu jistá pochybnost která mi nedá spát. Možná jsem sobec, ale při představě, že ji nemám, že si nemám s kým povídat, komu se svěřit, s kým chodit kouřit a jen tak se radovat zjišťuju, že základy mého štěstí jsou víc než mizerné. Stojí na jedinné osobě, která mě může opustit a já se stanu samotářem, absolutním asociálem a už to nebudu já, nebude to ten člověk, kterého jsem za poslední půlrok stvořil.
Chci kolem sebe šířit radost, dávat lidem sílu nebát se něco změnit, ale možná je to nad mé síly, nebo jsou to bláhové představy, či snad dokonce vlastní zájem přetvářet lidi do svých kopií, aby dokázali cokoli co chtějí a věděli že já za nimi budu stát (nebo snad doufám, že oni zůstanou stát za mnou?)
Mám spoustu výčitek, třeba ta láhev nedopitého rumu v lednici, co se se mnou stane až bude prázdná, co zase provedu? Nechci svádět své chování na alkohol, jsem si moc dobře vědom co jsem spáchal, ale těžko se zbavit pocitu co znamenala ta již vypitá polovina láhve. A co znamená ta zbývající.
Asi si říkáš o co mi vlastně jde...
Chci aby všechny nešťastné holky věděly, že mají navíc, ne jen na trápení. A taky to, že pro mě moc znamenají. Nepotřebuju lásku a to všechno okolo, ke štěstí mi pro začátek mého života stačí, když budu mít kolem sebe lidi, kterým můžu věřit, na které se můžu spolehnout. A to hlavní, že jim nebudu ubližovat.