Práznota ve mě samém

Nedaří se mi v sobě nacházet sílu pokračovat v mém osudu.Nesnažím se jakkoliv změnit svůj úděl ve světě.Jako by mě mé vlastní já omezovalo v tom co dělám.Citím se uzavřený sám v sobě,v kleci kterou jsem si postavil jen sám pro sebe.Mám touhu se vytrhnout.Chtěl bych dokončit střední ale můj život stejně nemá pořádný smět.Nevím kam jdu.Ale ovládá mě jedna myšlenka,která je semnou neustálě.Vymanit se z tohohle a začít cestu.Ano,cestu a to myslím doslova.Chtěl bych se jednoho jara sbalit,rozloučit se s přáteli a vydat se hledat smysl.S pasem,doklady,s nějakým málem peněz které si vydřu svýma rukama.Chci zjistit čeho jsem schopný,protože do teď přede mě život nepostavil žádnou výzvu,která by mi dala smysl překonat ji.Zdá se mi,když tak procházím ulicí,nebo se dívám na svoje známé,zdá se mi že sami neví kam jdou.Bloudí ulicemi a slepě se ženou na sny které jim vnukla spoleřnost v ktéré byli vychováni.Chtěl bych se prostě sbalit a vyrazit na cestu.Chtěl bych se vydat sám na cestu,stopovat,nocovat v neznámých městech,poznávat lidi,které bych neměl jinak šanci potkat.Chci hledat lidi,kteří ten smysl života najít a prohlédnout tím sám do sebe.Kam bych šel?Nevím sám.Chtěl bych se dostat do Afriky,možná do jižní ameriky,ale možná by stačilo jen cestovat Evropou,ale na tohle teď nemá cenu myslet.Teď se jen ptám sám sebe,mám na to najít směr svého života?Doufám v to.