Proč to nechápete?

Svět je zvláštní místo. Nesmírně složité. Ti, kteří by měli být v dokonalé symbióze, si jen málokdy rozumějí.

„Mami, proč jdeš pryč?“ Děti nerozumějí svým rodičům.

„Broučku, proč pláčeš?“ Rodiče nerozumějí svým dětem.

Žijeme ve světě, který nám míchá nechápavost a porozumění. Rozladěnost s něhou a úsměvy se slzami. Žijeme podle starých přikázání. Ne těch, která prý přinesl Mojžíš od Hořícího keře. Naše přikázání jsou mnohem starší. Náš Bůh si říká Komfort. Nutí nás spěchat. Nutí nás jezdit místo chození, pracovat místo spaní. Žádá si náš čas. Jako každý Bůh si žádá naši oddanost.

Proč to, vy děti, nechápete? Musím vás mít za co obléct. Musím vás mít za co nakrmit. Musím mít něco, čím vás ochráním před deštěm a sněhem a mlhou a sluncem a hladovými kojoty. Musím vám dát všechno, co potřebujete a chcete, protože vás potřebuji mít šťastné a usměvavé. Musím zabezpečit, abyste nemusely uklízet záchody nebo chodníky. Musím zabezpečit, abyste mohly dělat, cokoli budete chtít. Musím, protože tohle rodiče prostě dělají. Proč to jen, vy děti, nechápete?

Svět je zvláštní místo. Neskutečně jednoduché. Skládá se jen ze slunce, smíchu a her. Vždycky je co jíst a co pít. Má se kde spát a taky kam chodit do školy. Jsou tu lidé, se kterými se dá hrát i ti, se kterými se báječně pere. Dá se tu číst a hrát a běhat a plavat a svět je dokonalé místo k žití. Jen ta máma je pořád pryč.

Svět je zvláštní místo. Hrozné místo. Plyšový medvěd jen sedí a mlčí. Plechové autíčko studí, nehřeje. A hlas v telefonu není máma. Ne dost.

Proč to, vy rodiče, nechápete? Nepotřebuji nové oblečení. Nechci kila čokolády. Nepotřebuji velký dům s topením, co chrání před zimou a klimatizací, co chrání před teplem. Uteču hladové zvěři. Umím se smát i bez stále nových věcí. Nevadí mi pomáhat v obchodě, když večer budeme spolu. Nemusím přemýšlet o tom, co bude za dvacet let, protože tohle děti prostě nedělají. Proč to jen, vy rodiče, nechápete?

Svět je zvláštní místo. Plné nepochopení a nedorozumění. Plné lidí, kteří by vám hrozně moc chtěli něco říct, ale neví jak. Plné lidí, kteří chtějí, abyste byli šťastní, a vám je z toho do pláče. Kdo je v právu? Máma, která chce dát svým dětem všechno, co je v jejích silách a zapomíná při tom na dostatek pozornosti? Nebo dítě, které si myslí, že nepotřebují nic kromě pozornosti? Oba. Ani jeden. Říká se, že některé věci si člověk musí zažít, aby je pochopil. Jak je těžké řídit auto. Jak nesmírně složité je vychovat z bezbranného uzlíčku dobrého člověka. Jak najít tu hranici, za kterou nesmíme jít, aby si ten uzlíček nepřipadal hladový nebo nemilovaný. Říká se, že některé věci si člověk musí zažít, aby je pochopil. Některé další si ale musí pamatovat. Proč je dobrý nápad rozpatlat banán po zdi. Proč to malé pláče, když máma odchází. Proč si to malé myslí, že nepotřebuje jíst a mít kde spát. Proč si to malé myslí, že svět je dokonalé místo k žití. Když to zažijeme a budeme si to pamatovat, kdo ví? Možná svět bude dokonalé místo k žití…