Vzhůru na Petřín!
Vzhůru na Petřín!
A při zemi také zůstávám, když narazím na hrubost nebo zlo. Bojím se agresivních lidí, bojím se manipulátorů, protože se jim neumím bránit. Nechci odpovídat na hrubost ještě větší hrubostí a na manipulaci manipulací na entou. Raději se stáhnu a tím se stávám snadným terčem. Tvářím se, že jsem nad věcí, ale ve skutečnosti mi je strašně zle. Zle na duši. Všechno by ve mně křičelo, ale nejsem schopna vydat ani hlásku. Prostě jen tak stojím, třesu se, připadám si jak na okraji propasti a bojím se udělat ten pomyslný krok vpřed. Hledám kolem sebe oporu, cokoliv, po čem bych se mohla opatrně odplazit a zmizet. Je mi jedno, jak moc je to ponižující, prostě chci do bezpečí.
Je to zvláštní, umím tvrdě bojovat za jiné, ale sama se ubránit nedokážu. Vždycky pak vedu sama se sebou dost ošklivý dialog, ale výsledek je žalostný! A tak se takovým lidem prostě vyhýbám.
V poslední době mám ale neodbytný pocit, že se nějak přemnožili. Děsím se, když vidím, že hrubost, sprostota a hroší kůže vítězí, jsou "in", dokonce se oslavují, a slušnosti ubývá. Kdekdo se kasá, koho kdy a jak podvedl, napálil nebo zesměšnil, a ještě si k tomu tleská. A já, stejně jako spousta dalších, mlčím, nebo jen tichonce špitám - To ne! Takhle to přece nejde.
Ale jak se zdá - jde. A půjde to tak dlouho, dokud si to necháme líbit.
Nevím jak vy, ale já mám pocit, že je nejvyšší čas. A proto jdu trénovat. Dnes jsem vylezla na střechu a zítra? Zítra mám v plánu Petřín. A pak? Pak to prostě zkusím!
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Tohle je moc složité téma, nedá se jednoznačně rozlousknout. Několikrát jsem to kdysi probíral s otcem - inteligentní (až moc), neprůbojný (až moc). Vždycky ho ti blbější ale drze agresivnější dostali tam kam chtěli. No jo, každý se v tom nějak plácáme, poradit si musíme sami, že jo...
23.07.2011 11:11:00 | Aťan
píšeš moc dobře ale nemyslím si,že je to v lidech
ale touhle bláznivou dobou.
21.05.2011 06:24:00 | ZILA78
teď napíši možná slova,která budou znít trochu drsně...ale již kdosi moudrý pravil Když se chováš jako otrok,začneš myslet jako otrok a pak jsi otrok..
ono je to vše o odvaze,vím že to není snadné postavit se hrubosti,síle,moci..a mluvím upřímně,taky mi to nejde vždy..ale snažím se..snažím a mohu říci,že už jsem se to naučila.
Možná je to taky tím,že se výšek nebojím..ani hloubek..a navíc jsem pochopila to ,že život mám jen jeden a stojí mi za to se trochu o něj prát...s kýmkoli a s čímkoli...
A ještě obdivuju Tě..proč...přiznání svých vlastných slabostí je první krok k tomu ..vzlétnout..a porazit své démony.
16.05.2011 21:07:00 | Mbonita
Jo, tak to znám, taky se mi dělá špatně,ale já někdy ,když mi stojí za to bojovat o to,co tihle kazisvěti a hnusáci špiní jim ukážu co dělají,oni jsou totiž ještě tací, kteří si to neuvědomují,kterým to nikdo neřek,že se chovají špatně...ale je třeba to rozlišit, jinak se zlou potáže ten, kdo si hraje na zachránce...když síly nestačí,vyšlu myšlenku ať zlo samo sebe zahubí svojí neužitečností...
16.05.2011 11:18:00 | zvířenka
Mám hrůzu z hrubosti
která kolem létá
bez kouska soudnosti
vskutku často vzkvétá
do obřích rozměrů
do výšek vystoupáme
potom všemu zlu
spolu na frak dáme:-)))
14.05.2011 21:52:00 | CULIKATÁ
i já se bojím výšek
zlo ve mně vyvolává strach
však s tebou budu létat
nahoře jako pták :-)))
13.05.2011 22:33:00 | Divoženka1
...a po Petříně donesu Tě do oblak
by z výšky spolu podívaly jsme se na Ty malé
ksindly, co na hnilovnou duši nalékají frak
a čistou vodu zalévají rozkecaným kalem...
A naučím Tě, jak se nebát jich
jsi chytrá dost na nadhled s moudrou ironií
Tvou velkou devizou je srdcehřejný smích
Svět velkou šanci stále má s lidmi, co dobrem žijí...
jsi můj poklad...
13.05.2011 20:59:00 | šuměnka