To co jsem našla

Hořely čtyři svíčky, tak tiše, že bylo slyšet jak svíčky začly hovořit... První svíčka vzdychla a řekla: ,,JMENUJI SE MÍR. MOJE SVĚTLO SICE SVÍTÍ, ALE LIDÉ ŽÁDNÝ MÍR NEDODRŽUJÍ". Její světlo bylo čím dále tím menší, až docela zhaslo... Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: ,,JMENUJI SE VÍRA. JSEM ALE ZBYTEČNÁ, LIDSTVO NECHCE NIC O BOHU VĚDĚT. NEMÁ TEDY CENU, ABYCH SVÍTILA". Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla... Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: ,,JMENUJI SE LÁSKA. UŽ NEMÁM SÍLU, ABYCH HOŘELA. LIDÉ MĚ ODSTAVILI NA STRANU. VIDÍ JEN SAMI SEBE A ŽÁDNÉ JINÉ, KTERÉ BY MĚLI RÁDI". A s posledním záchvěvem zhasla i tato svíčka. V tom vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: ,,VY MUSÍTE PŘECI SVÍTIT NÉ BYT ZHASLÉ!" A skoro začlo plakat. V tom se přihlásila ke slovu i čtvrtá svíčka a pravila: ,,NEBOJ SE! DOKUD JÁ SVÍTÍM, MŮŽEME I OSTANÍ SVÍČKY ZNOVU ZAPÁLIT. JMENUJI SE NADĚJE!" Zapálilo dítě od té svíčky zápalku a rozesvítilo znovu ostatní svíčky. Plamen naděje by nikdy neměl ve Tvém životě zhasnout... A každý z nás, by měl plameny Míru, Víry, Lásky a Naděje neustále udržovat...