Nebeské peklo

Už zase mlha. Neprostupná jako zeď, jenže je to ještě horší, je to rozpínající se zeď, která ztratila ponětí o svých koncích. A tak běží a běží a nepřemýšlí o tom, že někomu nahání husí kůži. Svojí bezbarevností krutě odlišuje okolí na dvě poloviny, na bílou a černou, dobrou a zlou. Jenže ať se podíváte kamkoli, všude je stejná šeď. Úvahou si z toho vyvozuji, že i to, co vypadá jako anděl, má v sobě něco z ďábla, a i naopak, že v pekla se vznášejí nadýchané obláčky čistoty a míru.