Počítačové hry

Snad o nich už všichni slyšeli, a tak není třeba vysvětlovat co jsou zač.Každý má na ně nějaký svůj názor.
Já je zde nebudu obhajovat nebo kritizovat, ale řeknu svůj vlastní pohled na tuto věc. Jak jinak taky.
Ze začátku chci říci, že pro mě jsou počítačové hry dalším stupněm věcí, která v nás probouzí fantazii. Podle mě to začalo povídkami, které se kdysi vyprávěli ústně, potom byli na řadě knihy, které zachycovali všelijaké fantazie, pak následoval film a teď to jsou počítačové hry.
Zkráceně povídky převypravovali děj jako knihy, filmy nám ho ukazovali a ve hrách jsme součástí příběhu a můžeme ho dokonce ovlivňovat.
Problém, který se dnes uvádí v novinách a dalších médiích oznamující nebezpečnost počítačových her je snad každému z nás znám.
Ale co je na tom pravdy?
Neříkám, že to je něco dobrého sedět dlouze před monitorem. I já sám jsem kdysi klidně strávil u něj sedm hodin v kuse a i v současnu jsem u něj dost dlouho, ale otázka má být proč jsem u toho vydržel tak dlouho? Teď mám na mysli hraní počítačových her. Vydržel jsem tak dlouho proto, že mě svět, který počítačové hry mají nadchl a pohltil. Přiznávám teď nemluvím za žádné hráče monotóních stříleček nebo hráčů, kteří hraní jedné a té samé hry dokola mezi sebou považují za sport.Popravdě v jejich sportu jde jen o rychlé reakce ruky, klávesové zkratky. Sice jediné co jim to dá jsou rychlé reakce v rozhodování, ale styl, kdy za minutu klikáte myší klidně stokrát není pro mě.
Mluvím pořád za sebe.
Já ve hrách hledám příběh a střílečky moc nehraju. Přesto mohu před monitorem sedět klidně hodiny, když mám hru co mě zaujme. Ale stejně tak dlouho dovedu strávit před filmem nebo čtením knihy.
Přiznávám, že není pro mě problém za tři dny přečíst knihu s 500 stranami, protože bych nic jiného než čtení v tu dobu nedělal. A stejné je to se hrou a se vším.
Vše u čeho jsme příliš dlouho není dobré. Není to jen kniha, film, televize, ale je to i práce, sport a další věci běžné v životě.
Nic se nesmí přehánět!
Pravda ono se říká v televizi a novinách, že nějaký kluk dokázal postřílet ve škole své spolužáky a doma hrál nějaké akční hry. Ale jak se nad tím člověk zamyslí jedinec, který nemá rozum v pořádku nebo prostě na něj působí jiné vlivy dovede udělat spoustu věcí.
Jistě by se našlo i před rozvojem počítačových her dost případů, kdy se nějaký mladý, starší, žena nebo muž rozhodl ukončit svůj život, protože nevěděl jak dál.
A to že se rodí jedinci, kteří nemají, jak se říká všech pět pohromadě neovlivní nijak násilí v počítačových hrách.
Stačí se podívat do dějin jací lidé se dostávali k moci a kolik toho dokázali napáchat. Nemá je smysl jmenovat, protože každý ze školy zná minimálně jednoho.
Skončím tuto úvahu posledními několika řádky.
Pokud někteří rodiče řeknou svým dětem, aby šli raději ven sportovat a s názorem sportem ku zdraví, ani tam při sportu to moc neznamená. Nezapomeňte, že při sportu se dá jistě víc zranit než u počítače a pokud by nějaký rodič dohnal své dítě do profesionální kariéry sportovce může se stát, že nakonec ve 40 letech ten člověk bude mít tak zničené svaly a kosti, že stáří nebude jistě příjemné. To taky nemluvím o možnostech steroidů co jsou ve sportu docela dle mého běžná věc.