Josef Štěpán

Josef Štěpán 22 let, zahynul tragickou nehodou 9.11.1959.
Tak stálo na dávno zapomenutém hrobě obrůstajícím mechem a důstojně zasypaném listím. Občasně poctěném pohledy náhodných chodců, kteří si vyšli na pěknou procházku kolem malého potůčku, pravděpodobně k jezírku plnému pahýlů stromů. Josef Štěpán se možná svého osudného dne - devátého listopadu - také vydal podívat se, o kolik zase pahýly v jezírku uhnily. Nebo jej smrt zastihla na cestě zpět do tepla domova a nechala jej ležet nedaleko klikatícího se potůčku. Možná do těchto končin vůbec nezavítal kvůli procházce. Dnes už se dá jen těžko zjistit, proč zrovna zde našel místo svého posledního odpočinku. Ani na všemocném internetu se nenalézá jediná zmínka o tomto muži, který by letos oslavil své šedesáté deváté narozeniny. Znamenitý věk. Mohl by z něj být milý dědeček se stříbrnou hlavou a přívětivýma očima, který by pěkně vyprávěl svým vnoučkům všelijaké napínavé pohádky či veselé příhody z mládí. Ale to by nesměl být jako dvaadvacetiletý mladík zabit neznámým neštěstím. Místo veselých příhod po něm zůstaly jen smutné nápisy jeho blízkých vytesané do bílého náhrobního kamene.
Až tedy třebas půjdete kolem, vzpomeňte na něj a věnujte jeho duši modlitbu. Kdo ví, zda zítra zrovna vás nepotká podobný osud. Za čtyřicet roků se váš pomník stane němým k okolnímu světu. Budoucí generace si nad vaším jménem budou lámat hlavu a klást otázky, co jste vlastně byli zač. Pokud si vůbec nechají nějakým neznámým hrobem narušovat svou dobrou náladu, aby si přitom náhodou nepřipustili, jak je život pomíjivý.