Nový trend

  Jsem v šoku! Jen mi prosím řekněte, že se mi vše jenom zdá, a že se lidé nestávají zoufalejšími a hloupějšími! Cožpak jim chybí šedá kůra mozková? Zvykla jsem si na ladacco, na pánský úzký džíny, na hrůzné „popíkové“ „ „písničky“ “, dokonce i na každodenní rituál náctiletých zapálit si ráno na zastávce autobusu, ale na to, že by mezi partnery byl vyšší věkový rozdíl než deset let si asi nezvyknu.

   Představte si situaci. Je krásné jarní odpoledne, slunce svítí, děti se smějí, zmrzlina se roztejká po chodníku. Vy, jako naprosto „ z normy se vymykající student postpubertánlího věku“ sedíte v parku na lavičce a plně se věnujete svým myšlenkám, které jednou změní svět. Právě když jste u automatického bublifuku na hranaté bubliny, zaujme vás výjev zcela pozoruhodný. Po zaplivaném chodníku kráčí slizky vypadající „strejda“ s pivním pupkem, na očích brýle od Armaniho za „bůh ví kolik“ a za ruku drží sotva patnáctiletou slečnu s vanilkovou zmrzlinou. „Co je na tom divného,“ řeknete si,“taťka vzal svou dceru na malou procházku za krásného jarního počasí. Ale! Strejda není taťka a slečna není dcerka! Drží se za ruce a tváří se jako osudem hnaní milenci. Jejich letmé i „neletmé“ polibky mi spíše připomínají svatební tanec krtka s mouchou a chce se mi zvracet. Když procházejí kolem mě zhnuseně se dívám tomu chlápkovi do očí. Přes tmavá skla brýlí nic nevidím, ale přísahala bych, že po mě hodil pohled a lá „ nečum malá naivko“. Pak pustí slečně ruku a přesune ji na její pozadí. Pche! Tento až pedofilní úkaz mi nejen zkazil náladu, ale i naprosto zničil mé nápady na vylepšení světových poměrů, které se tím pádem znatelnou rychlostí řítí do záhuby.

   Řeknu vám to takhle. Tu slečnu znám. Je hodná a až příliš dětinská na svůj věk. Nevím proč je s chlápkem, který by mohl být i jejím otcem. Často se sama sebe ptám, zda-li je možné, že by se do něj mohla opravdu zamilovat. Možná častěji si ale pokládám otázku, jak ten chlap může žít s vědomím, že jeho přítelkyně je mladší než jeho děti. Ano. Je ženatý a má tři skoro dospělé děti, které o jeho vztahu s patnáctiletou holkou nejspíše nemají ani páru.

   A víte co je nejhorší? To, že oni dva nejsou jediní. Tento typ vztahu se v naší společnosti objevuje čímdáltím častěji. A tak se ptám: Cožpak vám chybí šedá kůra mozková? Jaký má takový vztah asi budoucnost? Možná jsem příliš pesimistická, ale podle mě nemá žádnou, nulovou až mínusovou.

   Věkový rozdíl dvacet, třicet let. Chlapi, kteří chytají druhou mízu a hloupé naivní patnáctky, které v nich vidí snad útěchu v jejich krátkých, ale děsně smutných a zkažených živůtcích.

  PS: A na truc si něco začnu s Ceasarem. Jsme od sebe jen pár století, takže by nám to mohlo bezvadně klapat.