Kdo nás chápe ten nás zná

„Musíme vstávat, sbalit, přijít na sraz, nosit skládat, vyrazit.
Ladit zvučit, chvíli v šatně, před šichtou si vorazit.
A pak zahrát, kalit, sbalit, odjet, na benzínkách rámusit.
Střih.
Na Míráku nad ránem naše trosky vynosit.“

Jedni na nás koukají jako na bohémské lidi a vzhlížejí k nám se statutem „božských“ muzikantů – ošlehané veterány nepřeberným množstvím koncertů a akcí – kteří svůj život začínají po nocích a končí nad ránem. Druzí v nás vidí povaleče a lidi, kteří si berou nehorázné peníze za pár hodin hraní a otáčí je v nejbližší putice aby uhasili žízeň. Občas nás počastují potleskem – občas rajčaty vrhanými na pódium. Obě skupiny mají pravdu a zároveň se liší.

Málokdo z nich doopravdy vidí, co to obnáší. Denně cvičit na nástroje přehršel hodin – lámat do sebe po nocích kvantum učení a vědomostí. Díky tomu ztrácíme kontakt pomalu s okolím. Časem zůstanou jenom přátelé z branže, velmi dobří přátele ze škol. Avšak staré známosti upadají, protože nás nechápou a zároveň obdivují, vidí v nás někoho, kdo dělá něco přitažlivého a zároveň pro ně nepochopitelného. Díky muzice poznáváme plno dalších lidí, se stejným zápelem pro věc, a tak získáváme stále větší propast, mezi starými kamarády, kterou vyplňujeme novými, stejně bláznivými.

Ano ,bereme peníze za koncert, za ty dvě,tři hodiny, které strávíme na pódiu, abychom lidem předali co v nás je a potěšili notami, které jsou vyluzovány prsty,jenž strávily tolik času přitisknuté k nástroji někde, v chladných učebnách či zkušebnách, při otevřených oknech nebo zavření v tichých místnostech. Potěšit mysl, navodit emoce, které umí vyloudit slzu, smích, i ze zamrzlých srdcí. Možná jsme děvky prodejné, pod heslem „kdo platí,tomu hrajeme“ , ale všechno něco stojí v dnešním světě, i umění, i to, potěšit lidi.

Jsme bohémové a po koncertech trávíme časy v kavárnách – vinárnách. I mezi cvičením. Vyměňujeme si zážitky, rozprávíme o muzice,sexu, drbech a starostech každého z nás. Sedíme, pijeme, kouříme a děláme si co chceme, pokud zrovna nejsme v zápřahu cvičení. Máme neustále hlavy v oblacích a jsme nepolapitelní, jak myšlenkama tak duchem.
Náš svět je jiný, je to místo pro dříče, musíme se ohánět, kdo zůstane pozadu tak nestíhá a upadá v zapomnění. Každý se předháníme, soupeříme mezi sebou a panuje trošku nevraživost, i když jsme všichni kamarádi a žijeme podobné životy. Jedno je však společné – dřeme a děláme to pro lidi, šli jsme do toho, abychom rozdávali to, co všechno jsme se naučili a umíme.

Tak nás suďte s tím, co o nás doopravdy víte. A berte nás takové jací jsme...děláme to pro Vás.